Verše

Idea vlastní svobody,
nechutně tvarována formou doby.
Despotická diktatura vnucující hodnoty, nemilosrdná, zlá,
tváříc se nevinně zakryta za přeludem svého vlastního já.

Lidé bez tváře ve sladkém opojení tohoto jedu
kráčící s davem, ignorující tu bědu.
Každý zaměřen jen sám na sebe v domnění, že on je originality tvůrce,
přehlíží, že je jen marionetou v loutkářově ruce.

Stali se otroky systému, na povel se musí smát.
Snad kdys měli své sny a názory, však rychle se jich museli vzdát.
Museli na ně zapomenout, i na hrdost svojí,
jejich cestu určili ti, kdo nad nimi, jak nad stádem ovcí stojí.
Před sebou je ženou, jen dopředu a dál,
žijeme v tak odporné době, že to jen slepí nevidí
a každý blázen by se smál.

Při uvědomění stavu světa se ve mně mísí smutek a zlost.
Nezbývá mi než konstatovat, už mám toho dost!!

stěžuje si paní Gusta
polévka je příliš hustá
to není nic pro má ústa
nechutná mi ta langusta
ta langusta je moc tlustá
a je na ní tlustá krusta
v Maďarsku je velká pusta
na ulici stojí busta
by nebyla příliš pustá
ta busta je pana Justa
a ten pan Just je pošusta
u busty strom nevyrůstá
s ostatními stromy srůstá
a trávou to tu zarůstá

nalákám tě na sbírku
svých barevných motýlků
budou tobě potěchou
skončíme však neplechou

moje vášeň sběratele
završena bude směle
nejprve tě pohladím
do sbírky tě zařadím

co bych pro to nepodnik
napíchnu tě na špendlík
staneš se tak v sbírce rázem
nejkrásnějším exemplářem

Když láska zaťuká,
slyší to i duše hluchá,
krásný pocit ji zalije,
touží, co asi zažije?

byli mladí peněz málo
o bydlení se jim zdálo
neměli kde spočinouti
hlavu složit zalehnouti

by je přes tu bídu přenes
pomohl jim Diogenes
jako on si lehli v sudu
řekl jí: tu s tebou budu

velký dům to sice není
stačí nám však na bydlení
teď tam s nimi bydlí láska
chudák sud tím štěstím praská

někdy praská jindy zase
pravidelně kolébá se
když je kolébání dost
mají tichou domácnost

Ďábel se směje,
kam ten svět spěje,
kde láska není,
má peklo posvícení.

nejde o moc, jde však o moc
lépe říci o mnoho
nabízím já zemi pomoc
chci vždy býti u toho

zde je moje pravá tlapa
poctivá a rovná, jistá
dávám svoje slovo chlapa
že zůstane vždycky čistá

není nutné ani lháti
když chce člověk nahoru
u křiváků vyjednati
pro svoji moc podporu

nelegální bilbórd obří
historickou Prahu zdobí
volte jeho, lidé dobří
chcete-li jít s duchem doby

Pokračování básničky

Pokud žiji dnes,
mám šanci vstát.
Neboť jednoho dne mohu býti ztracená.
Nechci nechat, Ježíši, v Tvém srdci prázdné místo!
nechci, by v Tvém srdci byla nenahraditelná ztráta!
Já vím to, že mohu se stát člověkem, jenž může vejít v místo zapomnění,
nebudu-li dbát Tvých slov,
nepřijmu-li Spasení!
Tak pomoz mi neustále odkládat má přestoupení, hříchy mé!
Dej poznat mi, Hospodine, Cesty Své nádherné!
Každý si musí vybrat cestu, kterou půjde,
avšak má cesta jsi Ty.
Kéž cílem nikoho není Tebe opustit!
Kéž nechceme být jako tento svět,
kéž jsme Tobě blíž!
Kéž neupřednostňujeme bezcennosti života,
kéž poklad jediný jen v Tobě nacházíme!

Pokračování básničky

Láska je hit,
který chci mít,
nestát jen za plotem,
tancovat životem.

Na nic jsem nečekala
a své srdce mu dala,
nikdy jsem nelitovala,
vždy ho milovala.