Verše

Je pro mě zárukou
ideálního vztahu,
nesla bych ho na rukou
přes celou Prahu.

chtěl bych být trpaslíkem
schovat se pod kotlíkem
co nemá problémy
drží se při zemi
na něhož nekape
skočí na kanape
na něm si skáče
tak jako ptáče
má z toho psinu
má trampolínu
kočka ho chytí
a už je v ři.i

Světem jsem vždy sama šla,
žádná láska mi nevyšla,
to se ale teď změnilo
a teplo mé srdce zalilo.

Kapky deště padaly,
průchod našim citům dávaly,
čistá láska ve vzduchu byla,
když poprvé jsem ho políbila.

Kdo si lásky váží
a pěstovat se ji snaží,
tomu život nadělí
nekonečné veselí.

Láska teče jako proud,
který nikdy nevysychá,
nedá se zapomenout,
srdce nikdy neutichá.

z párty domů paní Jitka
když se stovkou řítila
na silnici policejní hlídka
s radarem ji chytila

své body si Jitka brání
ač se trochu kymácí
vy si ze mě milí páni
děláte snad legraci

pokutu vám na tom místě
za tu rychlost chceme dát
značku viděla jste jistě
a na ní je padesát

ale já vám nerozumím
škytla Jitka nalitě
počítat já ještě umím
číslo je tam dvojitě

prověrku mám a jsem rád
nemá ji však kamarád
kamarády vybírám si
dle počasí, jež se hlásí

to však zamlčet se nedá
vrána k vráně že si sedá
každá z vran je ale zmetek
jež si sedá na majetek

co na to lid, je mi fuk
jsem už stár a žádný kluk
hlas lidu je vrtkavý
a sotva co napraví

žiji si na vlastní pěst
už jsem zdolal Everest
když se pro mne ruce zvednou
tak ho zdolám ještě jednou

nahoře pak stáhnu trenky
zavlají jak prapor tenký
v slunci rudě zazáří
splnit sen se podaří

Kudy chodím, tudy brečím,
rozpláče mě kdekdo kdečím,
ztratila jsem smysl života,
čeká mě nekonečná samota.

Něžnost je sametová peřina,
pod kterou se krásně usíná,
něžnost je máma s tátou,
které máš rád.

Voní domovem a mátou,
něžnost je umění milovat.