Verše

koho Pán Bůh miluje
toho křížkem navštěvuje
říkali mi otec, máti
pro mne překvapení však tu je
strašná bolest mne tu klátí
snažně prosím Pane můj
už mne vůbec nemiluj

dvakrát kávu, pane vrchní, dvakrát koňáček
máte, slečno, pěkné lokny - to je z natáček?
mně se, věřte, velmi líbí naše setkání
myslím, že si zasloužíme bližší poznání
upřímně vám rovnou řeknu, nejsem zadaný
bohužel však v životě jsem pětkrát trestaný
trestala mě doma válcem moje bývalá
tímto bázeň před ženami u mne nastala
čekám od vás léčbu něhou, prosím a to hned
na kolenou u vás klečet, to bych jistě sved
nebudu vás mlátit vkleče, pane svůdníku
venku na vás čeká jiná - na tom chodníku

Láska mi splnila
všechny mé touhy
a stačilo, abych byla
s tím pravým den pouhý.

Láska pro mě není
jen prázdným slovem,
všechno náhle mění
ten, co je mým bohem.

od dubna do září
štípají komáři
od svatého Jiří
hrozí hadi štíři
rusi blechy štěnice
pořád koušou velice
piraně a krokodýli
po tvém mase jenom šílí
když udeří mikrobi
kopem hromadné hroby
červotoči žerou stůl
za vše může Noe - vůl
zachraňoval co se dalo
jak kdyby to za to stálo

manželství se někdy vydaří
žena muži špenát uvaří
on dí: nežral by to ani pes!
ona: je to dobré, jenom jez! yes, yes, yes
on jde na dvanáctku točenou
neb nemá rád stravu zelenou, no, no, no

potkali se politici
krkajíce napapaně
chlubili se na ulici
kdo má funkci v které straně

dřív to jednodušší měli
v jedné straně pěkně spolu
na schůzi si poseděli
krkli u jednoho stolu

jeden z nich k nim také patřil
a to v době pěkně tuhé
s ideály se tu bratřil
teď už nosí trenky druhé

pestré květy uvolnily místa
listům nevěrným, co větve opouští
slunce zrádné k dezerci se chystá
zlaté mince klesly do houští

zšedla zeleň smutných břečťanů
chladná pára očím zavazí
kříže ovlhlé nad hroby křesťanů
tiše kynou, v duši zamrazí

noha tu rozmázne kluzkou hrudku
prázdné důlky hledí mrtvě z rovů
vzhůru k černým cárům smutku
než oslepí je bělmo sněžných krovů

slunce, plavec mořem mrazivým
bílý posel v nekonečnu svítí
v křeči ztuhlým hnátem kostlivým
bezlistý strom pod krkem ho chytí

Mé srdce miluje,
láska oblažuje,
cítím se znovuzrozená,
realita je nádherná.

Šťastný je ten, kdo má rád,
získal důvod vždy se smát,
i když slunce zapadne,
těší se z nádherného dne,
láska, co se v něm vznítí,
mu totiž na cestu svítí.