Verše

Všichni máme rádi chlast,
je to na naši duši mast,
od rána do večera nachmelený
je správný občan v této zemi.

Láska je to, co máme společné,
a s ní je vše na světě báječné.
Hluboce do očí stále si hledíme
a růžovou tužkou budoucnost kreslíme.

jedna malá opička za krkem mi seděla
do maličké skleničky spolu se mnou hleděla

za vlasy mě packou táhla hlavu nazad zvrátila
druhou packou flašku rumu do krku mi nalila

teď tu ležím osaměle utekla mi opička
mám jen blechy co mi od ní naskákaly do trička

bílé myšky pochodují jsou proti mně v přesile
domnívám se že mám v sobě aspoň čtyři promile

až se jednou znovu zvednu poprosím svou tetičku
ať mi příště zase k svátku koupí malou opičku

tetička mi prstem hrozí nebude už žádné zase
vypil bys to všechno naráz ožral by ses jako prase

Měla jsem přání,
splnilo se mi,
nemáte ani zdání,
jak dobře je mi.
Já ráda mám!
A moc si to užívám.

Láska z tohoto světa není,
snad proto je takové potěšení,
když se dva konečně najdou
a do ráje spolu zajdou.

Naše city
nám nikdo nevezme,
mezi námi
je to tak líbezné.

pepek ten se ženit nechtěl brzy zamlada
u piva svou historii chlapům vykládá
uhnala ho jeho stará na špek naskočil
aby jim to dopověděl rty si namočil
mařena ho přesvědčila že je těhotná
asi jí to poradila stará novotná
koupil kočár a dudlíky čekal děťátko
jež se mělo naroditi brzy zakrátko
měsíce však uplynuly porod nepřišel
výpočet jim v kalendáři nějak nevyšel
trvalo to mnohem déle než se dočkali
však se spolu kvůli tomu často hádali
že prý je to u ní déle nežli u jiných
mařka dělá z pepka vola vzplanul jako vích
už se zase u nich třese celá garzonka
pepík křičí nepříčetně: což jsi ufonka?

Jak to mezi námi je?
To je prosté!
Miluju ji, ona mě miluje,
naše láska roste.

vyšívaný nápis nad plotnu:

tam, kde Eva štípe dříví
Adam se jí bojí
člověk se pak těžko diví
že u plotny stojí

je-li tento muž vařící
musí být i vřelý
buď je jídlo milující
nebo málo smělý

Oral jsem, oral
a všechno zvoral,
hospodář přišel
a vztek z něj čišel,
byl na mě jak pes,
hnal mě až za ves.