Verše

Je v mé duši i v srdci mém,
cit, nepopsatelné Lásky k Tobě.
Nablízku Ti stále jsem,
bych jevovala všem vše krásné,
co skryto je v Tobě.

Hovoříš tiše beze slov,
vetkaná v tvém srdci jsou slova Tvého citu.
Je krásné sblížení srdcí dvou,
jež Láskou jeden pro druhého září za noci i za úsvitu!

Mé srdce je jak oceán, v němž přebývá jedna vzácná perla,
ta jediná je schopna zachovat v nás stopy věrné Lásky.
Já více bez Tebe bych žíti nedovedla.
bez Tvého citu, v němž září i sedmikrásky.

Kam se láska schovala?
A proč šanci nám nedala,
abychom si to užili?
Hned jsme to zabalili...

Láska mi připomněla,
co jsem v životě chtěla,
především šťastná být,
volně dýchat a žít.

Láska už v módě není,
život je bez koření,
zástupy pesimistů
míří spolu k místu,
kde se zázrak stane,
láska znovu vzplane.

nemyslím, než na ni
při kávě ranní
když plavu ve vodě
sedím na záchodě

Dokud kapka piva bude,
život bude bujet všude!

Mám to ale štěstí,
život mi dal pěstí,
ztratila jsem ve vteřině,
pro co jsem žila jedině.

Bok po boku světem jdeme,
protože se milujeme
a je to láska nekonečná,
s ní je realita báječná.

Když se někdo dívá,
ta holka se skrývá,
a když tu nikdo není,
dá se do řádění.
Ona se zkrátka stydí
a nikdo to nevidí,
že touží po svém snu
už snad milion dnů.

Láska dává,
ale i bere,
když máš ráda,
je to nebe,
ale když ztratíš,
draze platíš.