Verše

v černém lese u potůčku Andulička seděla
aby nožky nesmrděly ve vodě je máčela
na rande se holka chystá
musí býti celá čistá

po nebíčku plují mraky
Jeníček se šlechtí taky
vyčistí si každý zub
myje češe vlas i chlup

sluníčko se směje z nebe
Anduličku nožka zebe
Jeníčku já myslím na tě
čuchám k palci čuchám k patě

Andulka se nějak mračí
jestlipak ta koupel stačí
sukénku si honem zvedla
do voděnky sobě sedla

probudila rybky raky
připluli a čuchaj taky
v mžiku ale vycouvají
s bříškem navrch odplouvají

příroda jest poškozena
na potoce norná stěna
policie sotva zví tu
kdo způsobil kalamitu

Andulička čeká v lese
Jeníček jí dárek nese
jde si lehce je mu hej
v kalhotách má intim sprej
Anča k němu utíká
Jeníček ji postříká

Miluji a srdce mé
cítí věci nádherné,
moje oči vidí ráj,
tak už to je,
když někdo miluje,
zamilovaní se maj.

Láska je motýl,
který svou lehkostí
srdce dvou lidí
královsky pohostí.

ve sklepení na dláždění
tam kde světlo denní není
dvaadvacet dlaždic leží
je to pod nejvyšší věží
na zdi vidět místa odkud odpadly
aby pod ně dolů dopadly
ten fakt je tu dosti nápadný
že z nich byl tu nápis záhadný
sestav z liter na zeď celá slova
by ti daly tajnou zprávu znova
šest hromádek dlaždic pod nápisem vidí
sestaví je nejchytřejší z lidí
nápis takto pracně získaný
podej strážci na prkénku napsaný!

PPPD, RROE, JTOO, TOU+prázdná, KDSI, EAU+prázdná

tam kde mezi slovy patří mezery
jsou prázdné dlaždice bez litery

o lásce chtěl bych psát
to téma já mám rád
však těžké je to moc
přemýšlím celou noc

jak napsat výstižně
či aspoň přibližně
jaký to velký cit
můžeme v srdci mít

Láska v mém srdci
je to, co mu chci
jako na podnose dát,
snad má mě taky rád.

v krčmě v kostky hráli čtyři kamarádi opilí
Bartoloměj přišel šmahem o sto grošů za chvíli
hle tu jeden z hráčů nemá už svůj plášť
z jediného oka svého šíří kolem zášť
z největší své výhry on chce koupit si plášť nový
groše zase propije snad, tak jako plášť, kdo ví?
další vyhrál třikrát více nežli výhra nejmenší
avšak jenom polovinu celé výhry největší
kalné oči Floriána kolem sebe zírají
brzy k ránu únavou už sotva jenom mžikají
Julián se ve svůj plášť teď halí ještě úže
za to ranní chladno nyní dozajista může
teď, mudrci, urči hbitě, je-li to v tvé moci
kolik grošů vyhrál Haštal během této noci!

Trpím samotou,
citovou nahotou,
ztrácím se v reji
těch, co jen chtějí
lásku na jednu noc,
a že jich je moc.

Kdo z pramene lásky nepije,
cítí se, jak když nežije,
naopak kdo se v něm koupá,
toho duše do ráje stoupá.

Všichni máme rádi chlast,
je to na naši duši mast,
od rána do večera nachmelený
je správný občan v této zemi.