Verše

otrok

otrok, ten byl zajat v boji
teď se o své srdce bojí
z hrudi mu je vykuchají
živou oběť bohům dají

běžec

cestou žvýká listy koky
proto dělá dlouhé kroky
běží den a běží noc
udělá těch kroků moc

písař

písař, to je chytrý kluk
na řemínkách samý suk
zprávu pošle do daleka
štafeta už na něj čeká

stavitel

žádná díra, žádná škvíra
za tisíc let na zeď zírá
archeolog šokovaný
mají tuny ty balvany

Pokračování básničky

kytar hlahol rozléhá se v pendolínu
já popadnu svoji mandolínu
tahle hudba naše je jen pro kluky
lidi zavírají vztekle nótbůky
z tajska domů fotky sobě vezou
naše písně na nervy jim lezou
slečny z pláže ohrnují nosíky
nad našimi zčernalými kotlíky

nad osadou až nám gripén zaduní
proti stresu my jsme imunní
zalezem si pod most dálniční
s výbojkami zápolí svit měsíční
tu nás pod betónem už nic neruší
každý pustí si své hity do uší
z kelímků my máme oheň osadní
z motélu tu tečou vody odpadní

Pokračování básničky

že měl Sečmo žízeň velkou
popad rychle s vosou flašku
vypil vosu i s kyselkou
teď má hubu jako tašku
než mu splaskla hodně zkusil
je rád že se neudusil

Mít někoho, koho máte rádi,
je jako splněné přání,
které jsem nikdy nezažila,
ale moc šťastná bych byla,
kdyby se to jednou stalo
a nebe mi lásku dalo.

Je pro mě zárukou
ideálního vztahu,
nesla bych ho na rukou
přes celou Prahu.

chtěl bych být trpaslíkem
schovat se pod kotlíkem
co nemá problémy
drží se při zemi
na něhož nekape
skočí na kanape
na něm si skáče
tak jako ptáče
má z toho psinu
má trampolínu
kočka ho chytí
a už je v ři.i

Světem jsem vždy sama šla,
žádná láska mi nevyšla,
to se ale teď změnilo
a teplo mé srdce zalilo.

Kapky deště padaly,
průchod našim citům dávaly,
čistá láska ve vzduchu byla,
když poprvé jsem ho políbila.

Kdo si lásky váží
a pěstovat se ji snaží,
tomu život nadělí
nekonečné veselí.

Láska teče jako proud,
který nikdy nevysychá,
nedá se zapomenout,
srdce nikdy neutichá.