Verše

Déšť bubnuje na mé okno smutnou árii
O ztraceném srdci co ztratilo neději
V hlavě mi zní tvůj smích
Pálí mě víc než neředěný líh
Oči mé unavené od zármutku
Srdce mé rozhozené ve zmatku
Přeji ti skrz slzy krásnou noc
A posílám hvězdám jak mi chybíš moc

Můj život je velká poušť,
štěstí v dáli láká,
avšak osud stiskne spoušť
a beznaděj kolem cáká.

O lásce se traduje,
že muž, který miluje,
má obrovskou sílu
a vedle sebe vílu.
Já to můžu potvrdit,
je krásné tu vílu mít.

Láska zašla daleko,
nechala mě na měkko,
dál už prostě nemůžu,
ale nějak to přemůžu!

Je krásná jako růže,
člověk, který může
po jejím boku stát,
musí být strašně rád.

Láskou jsem pohlcen,
život je krásný sen,
který se v pravdu změnil,
nikdy jsem šťastnější nebyl.

Doteď jsme se bavili
Teď ta doba končí
Jen co jsme doslavili
Nám slza padá z očí
Necháváme za sebou staré známé
Protože se každý jiným směrem dáme

Teď tu stojíme už nejsme děti
Už umíme víc než jsme uměli v pěti
Jdeme každý svou cestou
Tak to musí být
Však jednu věc máme jistou
Že musíme už jít

Kdo věřil na lásku,
neodpustil si otázku,
kam se náhle vytratila,
když tu ještě teď byla...

Vyhrál jsem sázku,
má víra v lásku
teď úspěchy slaví,
most štěstí staví.

Miluji a těžké je
po světě chodit dál,
když už není naděje,
že by mi srdce dal...