Verše

Můj pejsek je už v nebíčku,
kéž by ses mohl vrátit, Beníčku.
Byl to dlouhosrstý jezevčík,
jak byl nádherný, to asi nikdo netuší.
Moc rád si hrál a lovil zvěř,
v tomhle mi, příteli, doopravdy věř.
Jak moc mi chyběl, když odešel,
v parku běžel za kachnami a šup, byl pod ledem.
Pod ledem proto, že byl leden
a kousíček vody tam byl,
jelikož byl splav spuštěn,
a on se chudáček utopil.
Už pomalu nevím, že jsem měla psa,
jsou to už dva roky a já skoro zapomněla.
Když je člověk tak dlouho bez psa,
tak opravdu neví, že nějakého měl, hrůza.
Je to smutné, že člověk zapomene
na něco tak vzácného a důležitého, i pro mne.
Ale kdo přišel o psa, nejsem sama,
nedávno i kámoška kvůli svému několik nocí proplakala.
Měla ho jen krátce a přesto tak ráda,
vidíte, co to dělá, mít svého kamaráda?

Jsme u sebe tak blízko a přesto nekonečně vzdálení,
jak veliká je vzdálenost mezi zemí a hvězdami.
Být v těsné blízkosti a nemoci tě políbit,
ten kalich hořkosti si musím až do dna vypít.

Mluvit nemusíme, stačí, když se naše oči setkají,
tep srdce prudce vyskočí, však ruce máme svázané.
Naše dušičky k sobě cestičku hledají
a my chceme poznat to, co nám bylo zakázané.

Pokračování básničky

Zkazil jsem, co jsem mohl,
ty city, co byly v nás,
krutě jsem Tvé srdce zranil,
snad vyléčí to lékař ČAS.
Naše plány byly krásné,
já však nedokázal soukromí chránit,
vzpomínky nám zůstanou,
já nechci za sebou mosty pálit.

Jednou se zase setkáme,
cítím to stejně jako TY,
políbíme se hluboce
a nebudem už dělat drahoty.
Budem se milovat,
jak byl by konec světa,
MILUJ MĚ,
to byla tvoje věta.

Proč?
Pro slepičí kvoč!
Cože?
Vidličky a nože!

Já nehledal jsem vilnou ženu
pro flirt a ukrácení dne.
Utišení na tvém klíně
pro srdce žádal neklidné.
Den a noc touhou přesycená,
vábila a lákala.
V tvé jizbě lampa rozsvícená,
vím, že na tvůj příchod čekala.
Stydím se nyní za své činy.
Chvěji se vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je již nezlomím,
že ani jednu noc nebudeš mojí,
zoufalý výkřik mou hlavou zní.
V mé krvi žádost tvého těla zpívá,
zatáhni drápky, ty má kočko divá,
a mojí lásce buď milostivá.

V očích tvých se leskne vůně durmanu
a tvé dlaně svěží, jak vítr po ránu,
vlasy tvé visí přes ramena,
ale já se ti dívám na kolena.
Jen jeden polibek a pak už nic,
dívám se ti na střevíc.
Nic nenapadá mě teď,
ty, lásko, také na mě hleď.
Květy jabloní v zahradě vadnou,
ty jsi tou láskou krásnou a vnadnou.
Vzbuď se, má paní, dokud jsi krásná.
Dostatek spánku čeká nás v hrobě.
Vzbuď se, má lásko, a vezmi mě k sobě.

Když se řekne „Ty jsi vůl”,
nic si z toho nedělej.
Znamená to, že jsi cool.

Ten, kdo říká: „Klaus je pánem!”
si asi spí na uchu,
protože když ho Bůh tvořil,
měl mozkovou poruchu.

Každodenně po poledni
Venca z lože vstane si,
já být jeho bodyguardem,
mám permanentní depresi.

Pokračování básničky

Osud je jak ruleta,
kulička se rychle točí,
někomu úsměv na tváři rozjasní,
někomu dá slzy do očí.

Vsadil jsem všechno na jedno číslo,
uzavřel životní sázku,
nevím, co mě k tomu činu vedlo,
dal jsem všanc největší lásku.

Pokračování básničky

Připadá mi to jako včera,
když oddala ses mi poprvé celá.
Byl to ten nejkrásnější den,
jaký jsem si mohl přát jen.