Verše

Druhá polovina srdce
už mě nechce.
Moc mi schází.
S půlkou srdce
nežije se lehce,
tak proč odchází?

Najít lásku je jako najít jehlu v kupce sena,
každý ji chce mít, ale plno lidí ji nemá.
Láska je jako nejkrásnější květ,
když ji máš, směje se celý svět.

Zvony zvoní klekání,
v tvých očích vycházejí hvězdy
a květiny padají na zem mezi stíny.
A mně se chce tak spát,
ve stínu tvých vlasů.
Spát, na nic nemyslet,
při zvuku tvého hlasu se probouzet
a znovu usínat.
S hrstí tvých vlasů na čele
a trochu žárlit na slunce,
které ti kreslí po těle.

Každý člověk svoji tajnou skříňku má,
v ní své tajemství před lidmi ukrývá.
Mou skříní je mé srdíčko,
je ukryté v těle a je vidět jen maličko.
Tam schovávám svá tajemství a přání,
tam schovávám to, o čem nikdo nemá ani zdání.
Je to taková má malá tajná skříňka,
je to srdce jednoho snílka.
Který věří, že sny realitou můžou být,
který věří, že život je krásný
a má ho cenu naplno žít!

Múzo všech múz, kouzelná ženo,
píšu a v hlavě mám zmatek,
jen s Tvojí pomocí se stává ze mě muž,
už nejsem ten prvotní holobrádek.

Učíš mě lásce k lidem a k bohu,
jen v Tvé blízkosti se cítím být silný,
otevíráš ve mně nevídané vlastnosti,
proto Tě mám rád a budu ti žákem pilným.

Pokračování básničky

Rozdala poslední obrázky,
na kterých pilně pracovala.
Zbytek uložila ke spánku do regálu,
zase zítra se probudí do slunečného rána.

Obličej bledý, kruhy pod očima,
jsou jako stopa po smutné lásce,
štíhlá, vysoká, vlasy černé a dlouhé,
krásně viditelná, nepřehlédnutelná.

Pokračování básničky

Když sluníčko svítí,
a ty se směješ,
jsi jak rozkvetlé kvítí,
asi někoho miluješ.
Když tě vidím usmívat,
srdce se mi začne roztloukat,
krásné oči zelené máš,
nevím, jak to děláš,
nedokážu oči z tebe spustit,
musím si tě chytit,
nežně se přitulit
a něžně tě políbit.

Na dnešek měl jsem pěkný sen,
o tobě, moje milá.
Zdálo se mi, však zdálo jen,
že jsi mou ženou byla.

Touha má kvésti počala.
Líbal jsem tvoje ruce.
Hlubokým dechem se zdvihala
tvoje hruď prudce.

Postavu tvoji štíhlou vidím zas,
i tvůj lesklý vlas,
jenž vlál ti do čela,
když jsi k domovu kráčela.

Miloval jsem tě, mělas krásné oči
a byla stejně roztomilá,
ať o své kočce nebo o výročí
jsi mluvila.

Nutno je v životě účast mít,
k některé přidat se straně
a svoje srdce nastavit
dobře mířené ráně.

Haló, haló, haló,
proč mám holek málo...
A tak štěkám jako hrom,
ať mám holek milion...

Láska je prý krásná tak,
až přechází tě zrak,
hlavou míříš do oblak.
Můžu to jen potvrdit,
mám to štěstí jednu mít
a navždy chci s ní chodit.