Verše

Buď veleben tvůj hustý vlas,
v slunci plane, září nad topas,
leskne se a svítí.
Víc vůní v něm než v jižní noci je,
víc jisker než na obloze hvězd,
jak lilie kmitá jím tvůj bílý vaz.
Nech mě u tvých nohou věčně snít,
tvůj vlas hladit je lepší než víno pít.
Fénix, láska tvá, ta hoří v něm,
nad čelem tká ti diadém,
kmitá ve stínu dlouhých řas,
ten tvůj krásný dlouhý vlas.
Své srdce, plné písní na tvůj vlas ti podávám.
Chtěj milostivá býti.
Tvůj hladit vlas je lepší než víno píti!

Bylo jedno prasátko,
najedlo se zakrátko,
mělo velký apetit,
taky bych ho chtěl mít,
to vykrmené prasátko.

Otevři oči, země se točí,
déšť se ti vkrádá do vlasů,
prší, má milá, nespěchej,
ještě se chvíli pokochej,
pohledem z okna na ty kapky,
je brzké ráno šedivé,
slunce v nedohlednu
a já závidím přikrývce,
že objímá tvé pružné tělo,
které na lásku zapomnělo.
Vlasy máš krásně na polštáři,
oči ti ještě tak nezáří,
probuď se, lásko, už je den
a my nikam spolu nepůjdem...

Ležíme spolu na pestrobarevné posteli
ze spadaného listí,
jsme tak dětinsky naivní,
tak krásní a andělsky čistí.
Ruce do sebe splétáme,
srdíčka nám divoce buší,
bude něco dál?
To jen osud ví a Bůh tuší.

Kolem nás spousta rozházených svršků,
jsou tu dvě nahá těla,
ďábel ti sladce šeptá,
dej mu kousnout do jablka poznání,
dej mu ochutnat
to krásně sladké a zakázané ovoce,
avšak v dálce slyšíš
varovný a tichý hlas anděla.

Pokračování básničky

Ráno když svoje oči otvíráš,
je krásné vědět, že někoho máš,
kdo tě miluje a tulí se k tobě,
to pak každý den začíná pohodově...

Řekni mi, co dělat mám,
když nechci být na světě sám,
po lásce moc toužím,
bez ní se soužím,
srdce své chci darovat
tomu, koho budu milovat.

Na mojí dlani dva kamínky od moře leží,
v hlavě mi vzpomínky jak krásný film běží.
Vzpomínky na moře, na bílou pláž,
na mořský příboj, dobře to znáš.

Na východ slunce a ranní křik ptáků,
na modrou oblohu, na nebe bez mraků.
Procházky vysokým palmovým hájem,
na noční zábavu končící až s ránem.

Večer když slunce ztrácí se na západě,
svou bohatou hřívu utápí v krvavé lázni,
toto by nedokázal napsat obyčejný člověk,
takhle dokážou psát jen blázni.

Les myšlenek se mi hlavou honí
a všechny jsou jenom o ní.
Pro ni já na světě jsem
každý, každičký den.
Snad navždy to takhle bude,
bez ní by byly mé dny chudé.

Jsem sám se svou samotou,
jak stopy otisklé v písku,
jsem sám se svou samotou,
jak slova v Tvém dívčím notýsku.
Stojím nad propastí, dívám se dolů,
chytnout Tě za ruce, pak skočit spolu.
Změnit se v ptáky, co oblohou krouží,
ti nevědí nic o citech, ty po lásce netouží.
Letět tak krajinou nahoru a dolů,
je jedno, kam poletíme, hlavně že jsme spolu.

Noční ulicí, v záři lamp
bloudí osamělý tramp.
Boty toulavý
ho sem dohnaly,
jde stále za nosem,
vstříc dalším nocem.