Poznala jsem tě a tys mě chtěl,
do nějaké doby jsi mě měl.
Strávili jsme spolu krásné chvíle,
a teď už jsou vzdáleny dlouhé míle.
Říkal jsi mi: Miluju tě, budem spolu navždy.
Ale pak dopustil ses na mém srdci vraždy.
Opustils mě a moje chyba to asi byla,
radši bych dál s tebou žila.
Srdce mé je zlomené
a navždy v lásce ztracené.
Myslím na tebe pořád, před sebou tě vidím,
tvoje rty na mých pořád cítím.
Tvůj úsměv je už pouhý sen,
zbylo mi to zlomené srdce jen.
Proč tvé oči v mysli mám
a proč všechno o tobě pořád znám?
Proč zapomenout nejde lehce,
proč to prostě srdce nechce?
Lék na tohle trápení neznám,
že časem se to napraví, pořád čekám.