Verše

Bez Tebe chvěju se chladem,
na srdci visí ledová kra.
Jsem jako pole, co leží ladem,
mé nohy kráčí po střepech skla.

Bez Tebe usínám s ránem,
mé myšlenky bloudí jen v tmách.
Jsem jako žíznící s prázdným džbánem
a v očích pálí mě prach.

Bez Tebe bloudím a hledám,
má duše nemá tu klid.
Jsem jako hvězda a na zem padám,
bez Tebe já neumím životem jít...

Petra Kvitová na Australian Open vyhrávala,
Šarapovová ji však bohužel zastavila.
Forhend, bekhend nestačil,
a tak turnaj pro ni skončil.

Péťa se však nevzdává
a světovou dvojkou zatím zůstává.

Je ale jen otázka času, kdy zase něco vyhraje
a světovou jedničkou se stane!
Má totiž sílu, odvahu a dobrou psychiku,
ta skromná dívka z Fulneku.

Svět musí být na palici,
když má krtek brokovnici,
vloupat se do krtiny
je tak úkol nesmírný,
zdaleka se jí vyhýbá
každý, kdo ji zná.
Odradí už výstražná cedule:
TADY JE KRTKOVO POLE!

Když chceš ňáké zvířátko,
tak si pořiď morčátko,
krásné je a chlupaté,
na zážitky bohaté.
Třeba když se rozkvičí,
bubínky vám procvičí,
a pak když se nakrmí,
spokojeně v klícce spí.

Jako malé děťátko
je každé morčátko,
bude si s tebou chtít hrát
a abys ho měl rád.
Tak už ani chvíli neváhej
a do zverimexu uháněj,
už tam na tebe čeká,
nikdy samotného tě nenechá.

Ten nejlepší kamarád,
jakého můžeš znát.
To nejhezčí zvířátko,
roztomilé morčátko.

Můžou vyschnout oceány
a na zemi zbýt jen smrt a poušť,
pak oázou bude láska mezi námi
a my milosrdně navzájem sobě stiskneme spoušť.

Umíněný paličák,
každý den mě láme,
že je stroužek česneku
pro zdraví to pravé.
Snižuje mi krevní tlak,
bacily zabíjí,
i přes jeho zvláštní pach
jím ho každou chvíli.

Cokoli, co by sis jenom přál,
pro Tebe udělat bych spěchala.
I když ses tak radostně smál
v době, kdy já tolik plakala.
Cokoli, co bych Ti na očích viděla.

Jak dlouho čekat mám na tvoji lásku?
Myslím, že přes oči máš jen černou pásku.
Radši nech mě žít samotnou, jestli mi lžeš,
i když pro mě ten nejlepší byl jsi a jseš.
Miluju tě a budu dál,
ale ty chceš pořád býti sám.
Hledáš jinou, já to vím,
tak proč o tobě pořád sním.
Budeš šťastný a já ne,
proč tak daleko od sebe jsme.
Chci být s tebou, ty už nechceš mě znát,
ale já se dál o tvou lásku budu rvát.
Zklamal jsi mě a mé srdce,
odpustit ti nešlo lehce.
Ale odpuštěno je, už se stalo,
i když mi to srdce rvalo.
Prosím, dej mi šanci jedinou,
a já změním se pouhou vteřinou.
Víš, co k tobě cítím, ale už mě nechceš.
„Budeš jednou šťastná,” radši řekneš.
No tak se měj, já se loučím, půjdu dál,
ale třeba i ty jednou zůstaneš sám... :(

Proč svítí slunce na této zemi?
Proč žiji život, který šťastným není?
Cítím se sama a stýská se mi,
po Tobě, po Tvém něžném pohlazení.

Sotva ses objevil, začla jsem chápat smysl života,
začla jsem mít ráda a neznala jsem slovo samota.
Pak jsi mě opustil a já nechtěla dál žít,
nemohu však pochopit, jak jsi mi mohl tak ublížit.

Myslím jen na Tebe a nemohu zapomenout
na chvíle s tebou,
na to, jak jsi mi šeptal MÁM TĚ RÁD
a já chtěla jen u Tebe stát.

Chtěla bych, aby se sny staly skutečností,
aby se vrátil čas, kdy jsi byl můj.
Nechci, abys mou lásku splácel lhostejností,
a ani nechci kazit život Tvůj.

Když Tě však vidím, jak si užíváš,
mé srdce to bolí, chce se mi plakat, ale mám strach.
Tobě je to ale všechno jedno, prostě mě nevnímáš
a já snažím se mé slzy ukrývat doma v peřinách.

Jsem smutná, ale osud to tak chtěl,
já ztratila TEBE, ale i tys ztratil mě.
Možná že je to tak lepší, myslím si v té tmě.
Ale věřím, že se jednou vrátíš, toť přání je MÉ!

Napsala jsem básničku,
a on se zamiloval.
Napsala jsem druhou,
a on mi ji opětoval.

Nerozlučný pár jsme byli do doby,
než mou báseň přečetl někdo jiný.
Nebyl v tom vážný záměr, to ne,
jen snad touha po pochvale.

Teď si každý zvlášť doma,
co bude dál, přemítáme oba,
jak napravit tu chybičku,
kterou ublížila jsem milovanému človíčku.

Jak zpátky získám jeho důvěru,
poslední zbytky sil seberu
a pokusím se omluvit ze srdce upřímně,
říci mu, že ON je celý svět pro mě.