Verše

Magie
v noci dnes ožije,
čarodějnice
obvykle řádí nejvíce,
jejich rej
je prostě šílenej.
Nezvaní
budou na kusy roztrhaní.
Ohně proto zapalte
a temných koutů se straňte.

Kapka rosy mění se v pramen
a zháší horké lávy plamen,
mění se v řeku a valí se v dál,
vymílá koryto, hluboké jak žal...

Je smutné, když krása růže vadne,
když strádá jabloň, pole schne a chřadne.
Však vše krásné se v popel rozpadá,
v mohylu se mění vonná zahrada.

Jak jizva zbývá vzpomínek pár,
co ztrácí se časem, jenž klidně kráčí dál.
Proč člověk co má rád, vždy tak brzy ztrácí?
Jen naše duše jsou volné jako ptáci.

Ti ptáci v našich vzpomínkách marně krouží,
sen nevrátí se, mění se v temnou louži
- a slzy sílí, zas je tu řeka smutků,
v té řece zůstaly šlépěje našich skutků...

Líbí se mi tvoje oči,
z pohledu do nich
se mi hlava točí,
miluju tvůj smích.

Mám rád,
jak chutnají tvoje ústa,
chci je líbat,
jsi holka prostě hustá.

Díky tobě
mám teď smysl života,
cítím se snově,
už nikdy samota!

Krásný pár
jsme ty a já,
velký žár
mezi námi plá.

A já věřím,
že je věčný,
když vedle tebe ležím,
je to báječný.

Nejkrásnější chvíle
s tebou prožívám,
stvoření moje roztomilé,
nekonečně rád tě mám.

Od všech měst až po vesnice
slétají se čarodějnice
- slavit dneska budem
náš 30. duben.

Říct bych ti to chtěl,
však nemůžu bohužel,
nemám na to odvahu,
vždycky trému dostanu,
celý se rozklepu,
nic kloudného neřeknu...

A proto ti píšu teď,
že jsi celý můj svět,
mé srdce po tobě touží,
myšlenky v oblacích krouží,
na každém kroku tě vidím,
něco moc krásného cítím.

Mám tě fakt hrozně rád
a chci ti to dát znát.

Myslím na Tebe a špatně spím,
jsi ale zadaný a to já vím.
Jen na chvilku sama s tebou být,
nezbývá nic jiného, jen snít.

Noc je krátká a přichází den,
zapomenout nemůžu na ten sen.
Společně na břehu rybníka sedíme,
na modrou hladinu společně hledíme.

Držíš mě za ruku, blízko je les,
a teď do snu někdo mi vlez.
Budík mi zazvonil a já musím vstát,
škoda, ještě chvilku se mi to mohlo zdát.

Třeba se potkáme, kdo ví,
možná Ti srdce napoví.
Jiskřička přeskočí, na chvilinku jen,
a to bude můj přešťastný den.

Ztratila babizna koště,
když v noci pila,
přišlo jí v ranní poště,
úšklebek vykouzlila.

Jsi hvězdička,
co mi na nebi září,
ať se naší lásce
stále daří.

Každý den
myslím na tebe,
v hlavě tě mám,
když v noci dívám se na nebe.

Chci stát před
tvým domem,
už se těším,
až spolu budem.

Stále chodím
nocí tmou,
přijde den,
kdy budeš se mnou.

Šťastná chci
aby jsi byla,
aby láska v srdcích
našich žila.

Aby jsi
mne milovala
a našeho setkání
nikdy nelitovala.

Budeme spolu
víc a víc,
na cestu naši
nám svítí měsíc.

Srdce své
chtěl bych ti dát,
nechci se o tebe
už nikdy víc bát.

Dávám ti srdce své
a na oplátku chci to tvé,
miluji tě, ty to víš
mě se, lásko, už nezbavíš.

Pro lásku jedinou
přešla bych krajinou,
kvetoucí zahradou
a travou voňavou.

Pro lásku jedinou
přešla bych světa kraj,
v nohách mám tisíc mil
a v srdci sladký máj...

Chtěl bych tě držet za ruku,
toulat se měsíční krajinou,
vášnivě líbat tvoje rty,
mít tě vedle sebe,
milovat se mezi motýli,
a zválet pampelišky kolem.