Verše

Navlékám si korálky,
barevné jak broučci v trávě.
Různorodé oválky
dovádějí v rukou hravě.

Žlutá jako mandelinka
o zelenou tence cinká,
červená jak jablíčko
- sedmitečné sluníčko.

Hnědá jako koník v lukách
do modré vesele ťuká
a poslední černý brouček
uzavírá pestrý hlouček.

Já mám vilu, velkej statek,
jsem prostě jen prominentní spratek.
Milá holka, buď si jistá,
můj tatík byl komunista!

Moc se tomu tenkrát tlemil,
když po „sametce” kabát měnil.
Tunel lehce bez práce
vnesla privatizace.

20 let po revoluci
z lidí udělal onuci.
Všem pak do ksichtu se směje,
lidi - kam ta země spěje?

Kdo má prachy, ten si medí,
kdo je nemá, v base sedí.
Socky chcípaj na ulici,
neb nemaj na nemocnici.

Šest vajíček, milý synu,
stojí jak - litr benzinu.
Rostou daně, rostou ceny,
hrome - to jsou ale změny!

Že ten režim nemá chybu?
naše vláda slouží lidu?!?

Tvé ruce jsou hravé
jako rybky v moři,
když vášnivě se
do mé kůže noří.

Z Tvých očí září
žár spalující,
když pomalu se ke mně blíží
Tvé rty milující.

Mé srdce
rozkoší se chvělo,
když splynout chtělo
v jednu duši, jedno tělo.

Vrbové my proutky máme,
píšťalky z nich naděláme.
Ťuky, ťuky, ťuk,
ty budou mít zvuk!

Opět po roce
Velikonoce
klepou na dveře,
kdo jim otevře.

Všichni slaví,
dobře se baví,
problémy žádné.
pohoda vládne.

Navštívíme rodinu,
hltáme každou hodinu,
Velikonoce jsou suprové,
svátky pohádkové.

Velikonoční zajíček
nese plno vajíček,
nese je na Velikonoce,
skončila mu v potoce.
Chudák zajíc pláče, pláče,
ouška ve vodě při tom máče.
Zajíc vejce nedonesl,
lidem štěstí však přinesl.

Jablůňko má parádivá,
rok co rok se na tě dívám,
jak šat z kvítků oblékáš,
celá něžně rozkvétáš.

Jablůňko má nastrojená,
jemným kvítím obklopená,
tvoje vonná krása hladí
k příjemnému snění svádí.

Jsi jak mladá holubička,
až ti zčervenají líčka
a uteče plno vody,
nabídneš nám svoje plody.

Pak zas po nějakém čase
rozkveteš nám v plné kráse,
jako lehký něžný sen
budeš vonět celý den.

Přijď, zajíčku koledníčku,
na koledu k nám.
Protože tě mám moc ráda,
koledu ti dám.

Budeš u mě kratičko,
já se nehněvám.
Dám ti za to vajíčko.
Přijď, zajíčku, k nám.

Na koledu všichni chodí...
ke mně nepřijdou,
protože to všichni vědí,
že jsem jenom tvou.

Posílám ti pomlázku,
ale jenom po hlásku.
Dneska si jist nikdo není,
je tu nové nařízení.
Slepička má ptačí chřipku,
nejde ani ke krmítku.
Pořád někde hnízdo hledá,
ale stejně vejce nedá.
A kdyby ho přece dala,
vláda by to zakázala.
Musíme jí býti vděční,
vajíčka jsou nebezpečný.
Místo hezké krasličky
budem barvit rakvičky.
Nechytej se za srdce,
oslavíme Vánoce.

Velikonoce už jsou na obzoru,
a my říkáme kohoutu senioru:
„Kohoute, kohoute, vyřiď slípkám,
aby se vyhnuly ptačím chřipkám.
A aby nám snesly vajíček kopu,
aby pokryla Kunětickou horu!”

Kohout zaplácal křídly a zmizel,
za pár minut na stromě visel.
Slepice začaly držet slepičí smutek,
a přidal se k nim i starý pan Dudek.
Málo vajec bylo, proto je víc a víc začali zdražovat,
ale věřím, že vy si Velikonoce budete užívat.