Verše

Jiskra naděje
se utopila v řece slz,
můj jarní sen
znenadání zmrz.
Tak prázdná
uvnitř se cítím,
bez síly uléhám
mezi povadlým kvítím.
Je konec,
nemůžu to pochopit,
cožpak nikdo
nemůže mě rád mít?

Dnešní noc je čarodějná,
ta hrozba je zřejmá
- zapalme ohňů co nejvíce,
ať zaženeme čarodějnice!

Mám nového pejska, jmenuje se Flek,
ale každý si myslí, že mu říkám Blek.
Pokaždé se ptám:
to těm lidem nedochází, že to není Blek,
když je flekatej jako Flek?
Je to míšenec několika ras,
asi husky, vlčák, retrívr,
vyjmenovat všechny je ďas.
Uši nahoru jak netopýr,
srst hustá a ocas mohutný,
lidi venku přezdívaj mu lišák,
však problémy nedělá, tak proč zrovna tak.
Je strašně chytrý, ničeho se nebojí,
na stromy umí, je jako plyšový.
Je prostě můj, ten hafík medový,
a pro výcvik je jako dělaný.
Však když ho bude někdo jiný chtít,
tak jen zakroutím hlavou a řeknu:
SVÝHO SI JDI KOUPIT!!!
Je prostě můj a nikomu ho nedám,
je jen otázka času, kdy bude chtít jít sám.

(Pro Flíčka od Petry)

Dnešní nocí vládne magie,
kdoví co kdo z nás zažije.
Čarodějnice křižují oblohu,
zbavit se předtuch nemohu.
Snad pánbíček nás ochrání
a ve zdraví dožijem ranního klekání.

Sytý syn, má rád sýr.
Nemá ho rád syrový,
když je den moc sychravý.
Brzy louže usychají,
sýkory se radují.

Mámo, táto, jaro je tu!
Příroda se má hned k světu.
Ptáčci vesele zpívají,
zajíčci na poli hopkají,
srnky v zelené trávě
s chutí se pasou právě.
Voda je průzračně modrá,
za chvíli bude dobrá
a zpocená těla v ní zchladíme,
o ničem lepším snad nevíme.

Ta naše chaloupka
prostá, milá,
jak by to pro ptáky
klícka byla.

Není tak maličká
z dálky, z blízka,
nikomu se tam však
nezastýská.

Veselá, úhledná,
klidná, čistá -
máme v ní, ptáčata,
všichni místa.

A kdo ji uvidí,
kolem přejde,
neřek by, co se tam
štěstí vejde!

Jestli ho na světě
někdy ztratím,
k tobě se, chaloupko,
pro ně vrátím.

Láska - co tohle slovo vlastně znamená?
Pět písmen - nebo jen pár vět?
Láska je, když hlava tvá, zcela smyslů zbavená
oblétne v myšlenkách celý svět
- a nevrátí se nikdy zpět.

Láska je, když ruce matky tvé - hladí tě
- a hledí na tebe.
Láska je, když neumíš říct ještě ani máma,
láska je tu s tebou - s tou nejsi nikdy sama.

Láska je, když má tě někdo rád,
když můžeš se s ním a čemukoliv smát.
Láska je smích...
Láska je i pláč...

Tys v koloběhu bytí, jen pouhopouhý hráč.
Láska je smyslem života,
časem však pouto opotřebované.
Láska je, když srdce v trylky klokotá,
když žhavá jiskra ve tvém nitru plane.

Láska má tisíce podob a životů,
láska je bláznovství Donů Quijotů,
v boji s větrnými mlýny,
s láskou jsi vždy šťasten,
s láskou jsi vždy jiný.

Tďe zjara jsme měli výročí seznámení,
Tvůj hrob rozpouštím slzami.
Co bylo, je - už dávno není,
vše krásné je pryč, za námi.

V duchu si s Tebou rozprávím,
já stěžuji si vánku,
o Tobě v temných nocích sním,
když uléhám sama k spánku.

Ve snu se mi zpět navracíš,
já denně Ti mávám vzhůru,
z mých představ se vůbec neztrácíš,
vzpomínek mívám fůru.

Kytičku na hrob pokládám,
cítím tu vůni kvítí.
Lásko - já bez Tebe žít nezvládám,
víc už Tě nemohu míti...

Leč již vláda noci přebírána jest v ruky chřadné -
únavy to paní.
Směr lóže kráčí dítka řádné,
vykonat tam lůzné spaní.
Tváře mdlé a oka rudé, projdu branou,
kde tu dnes je - tam zítra bude.
Brána dělící dva různé světy,
svět, kde jsem já a svět, kde jsi Ty.
Poslední smajlík, který se tak krásně směje a
poté již krásné noci přeje.
To jsou poslední má vřelá slova,
taky se prosím vyspi do růžova. :) <= to je ten smajlík