Verše

Skončila zima, jaro začíná vládnout světu,
jdu cestou, cítím vůni různých květů,
a ptáci pestrobarevní zpívají světu,
zpívají píseň o lásce, kráse, o životu.

Slunce zapadá, za rozkvétající třešní,
jdu kolem, koukám na tu krásu dnešní,
chvíli zastavím, a moje srdce smutní,
že nekoukám na tu krásu s ní.

Jdu dál, doufám v lepší zítřek,
avšak kola osudu se točí,
a najednou uslyším motoru rek,
mojí krví se cesta smočí.

Další rok, svět jde svým tempem dál,
teď ale mezi poli stojí pomníček sám.
Sedíš pod rozkvetlou třěšní při západu slunce,
a já se neviditelný vedle tebe smutně usmívám.

Udělej vždy, co je třeba,
nikdo ti nic jen tak nedá,
spoléhej se na sebe,
snaž se dostat do nebe.

Díky České poště,
že ztratila mi koště
a letošní slet
tak musím oželet.

Až máj svými dotyky obarví kvítí,
vítr pročeše stromy, co dotkly se hvězd,
a s něžností mámy pak slunce, co svítí,
vysuší blátivou nahotu cest.

Na zápraží slavík rozkošně zpívá,
on zná všechny písně, co ty jsi mi hrál,
tma odchází brzy a přestává skrývat
tu barevnou krásu, co květen nám dal.

Dva lidé - životem osamělí,
poznali se jako přátelé.
Ten prvý - OHEŇ - roztoužený, živý, smělý
se setkal s klidnou VODOU - co zpívá vesele.

Její život je fádní, černobílý
a ON žije ve světe duhy, překvapení.
Když OBA spojí se, tak vichr v bouři sílí
a vášeň unáší je na vlnách snění.

Už nejdou životem osamění,
OHEŇ s VODOU splynuly v jarní vánek.
Ať vydrží jim život plný snění
a slavík střeží jejich klidný spánek.

Obloha prázdná, bez mráčků,
květiny na louce ve velkém kvetou,
z kytek je všude plno poletujících chomáčků,
v dálce u lesa srnky svou krásou dech berou.

Je velmi těžké věřit tomu,
žes ztratil toho, kdo měl tě rád,
jenom pár vzpomínek okolo domu,
kde uměl se s tebou radovat.

Je velmi těžké věřit tomu,
že nikde ho nic nečeká,
jen z květin pyl a listí stromů,
kam cesta vede daleká.

Je velmi těžké věřit tomu,
žes ztratil nejcennější dar,
chodíváš často k jeho rovu
položit tiše květin pár.

Lidí si vážíš, až když je ztrácíš,
pozdě je potom litovat,
stále se ve vzpomínkách vracíš,
stále tě budu milovat...

Čarodějnice dnes moc mají,
nad hlavami nám létají,
ještěže ohně planou
a drží je od nás stranou.

Řekni, lásko, proč,
život je jak šílený kolotoč,
včeras byla se mnou, dnes jsem sám,
smutek si básničkou vylévám.

Čarodějnice dnes vládnou světem
a demonstrují to svým letem,
nezapomeň proto oheň zapálit
a večer své obydlí ochránit.