Verše

Na návštěvě a s fištrónem,
čapli Ratha s pár milionem.
Sviť, měsíčku, sviť
- stáhla se mu řiť.
A ve sněmovně, kde kníže spal,
radostně Kalousek zatleskal.

Sám na břehu stojím,
kámen na krku mám.
Sám sebe se bojím,
nevím, co udělám?

Ta propast zrádná je
a já tu stojím,
strašně je hluboká
a já se bojím.

Bojím, co bude dál...?
Uááá...

Zní ze všech fanouškovských HRDEL,
že natrhli jsme včera Švédům FRAK!
Ano - je to TAK!
V neděli vám budem držet pěsti,
ať máte zas hokejové štěstí.

Proto přejem - naši hoši bystří,
ať jste opět HOKEJOVÍ MISTŘI.
Ať při vás stojí všichni svatí
a jste, kluci, letos zase ZLATÍ.

Brzy, jazyk, nazývat
- a teď mně brada spadla.
Místo názvu RUZYNĚ
- LETIŠTĚ VÁCLAVA HAVLA!

Tak smířeni se svým osudem,
což by si sám Václav přál,
ve slově RUZYNĚ - už chybovat nebudem.
Vládci se mění, jen život kráčí dál...

Konečně jsme spolu,
ani uvěřit tomu nemohu...
Můj miláček mě má rád
a neváhá mi své srdce dát!
Já jsem tak šťastná,
každá chvíle je teď krásná.
Naše láska bude věčná,
čeká nás budoucnost už jen báječná!

Všechno končí a začíná,
dal jsi mi hlavu do klína
a já do noční hvězdné krásy
hladím tvé hebké tmavé vlasy.

Šeptáš mi sladká slůvka milá,
dnes jsem se s tebou zasnoubila.
Plánů a snů máme bezpočet,
ty jsi můj milý - celý širý svět.

Prstýnek dal jsi mi křišťálový,
zásnubní, stříbrný, prostě snový.
Slova vyznání z tvých úst znějí,
a ruce se ti trémou trochu chvějí.

Jsi pro mě vesmír - ve svém nekonečnu věčný,
pozorný, milý, prostě tak jedinečný!
V náruči s tebou sladce usínám,
jsem ráda, lásko, že tě tady mám.

Piju rád - a je to na mně doufám znát.
Vínko já - ochutnal jsem nastokrát.
Čestokrát - chvěje se mi trémou hlas,
„papírky štěstí”, nemá hnedle každý z nás.

Přiznání - s Pancovou máme společné,
přiznání - to je vskutku báječné!
Priznanie - som ako v rozpravkovom sne,
papieriky šťastia - „navyzerajú tak zle”!

Nechci lhát - že bych měl úplatky brát?
Jasná půjčka - to musí i Bárta znát!
Vypovídám - a chvěje se mi trémou hlas,
teď ve vazbě, strávím veškerý svůj volný čas.

DrRáthování - politik má společné,
DrRáthování - to umíme báječně.
DrRáthování - Čecháček má hodně rád,
s ostudou zas světu o nás dáme znát!

Hrozně se mi líbí,
splní, co slíbí,
je ke mně milý,
ani na chvíli
ze mě nespustí oči,
ach, hlava se mi točí!
Jsem zamilovaná,
nemůžu dočkat rána,
až svého miláčka uvidím,
zas něčím mě překvapí, to vím.

Zaschlá slza na líčku
svou cestičkou se zradí,
na duši mě hladí
doteky rtů Tvých
a snad i ta slza,
i když mě asi mrzí.

Co ji vyvolalo?
Smutek, opuštěnost, vzlyk,
nebo radost, láska, vzlyk,
kdo ví?
Kdo Ti do nitra vidí,
kde se Tvá cudnost stydí.

Májové květy
podali nám ruce,
svými lístky
rozlétly se kolem nás
a mně selhává hlas,
když koktám vyznání.

Student,
jemuž odstávají uši,
ale s čistou duší,
pomačkaný lístek
v chvějících se rukou,
vzrušením naše srdce tlukou.

Když na koleno poklekám
pod rozkvetlou třešní,
hlasem rozechvělým
se vyznávám
ze svých vzdychů
a vášní.

Nemají se
veršíky psát láskám,
jen lehce vzít Tvé prstíky do dlaní
a když s námi svět naklání,
být oporou, pevnou skálou
nádherných sedmnácti.

Na zprávy se dívám ráTH,
sním - či snad mám v oku dráTH?
Když tu se zjevil David RáTH
a překvapení na něm bylo znáTH.

Prý má krabicové víno ráTH,
no, musel jsem se tomu hodně smáTH!
K melounům se prý nechce znáTH.
Tak kdo mu mohl prachy do krabice dáTH?

Divil se prý, chudák, nastokráTH,
je to komplot, říká přistižený RáTH.
Vypínám zprávy a je na mě notně znáTH,
že rozrušen a beznadějně chudý dnes jdu spáTH.