Verše

Chceš-li míti hodně peněz,
do obchodu nikdy nelez,
neutrácej, šetři,
podomní prodejce setři.

I ve smrti je kousek krásy,
šeptají mi divné hlasy,
jsou z jiného světa asi,
chtějí mě svést z mojí trasy.

Už nešeptaj, řvou, až rvu si vlasy,
v slzách smáčím svoje řasy,
skončily už zlaté časy.
Tak proč bych klidu nedopřála si.

Skákal pes
přes černý les,
neviděl na krok,
zakopl o pařez,
do hledáčku vlez
a chytil brok.

Tvou tvář, co snad tesal sám mistr
- jež vyzná se v etice...
Jak svatý obrázek a prudký twister
- abstraktně zachycen na skice.

Tvé vlasy jemné, voňavé,
splývají tobě do týla.
Bělostný úsměv, oči jásavé
- jsou jak hebká křídla motýla.

Když - přišla mi, psaná v mobilu,
ta strašná, osudová věta:
„K žití nenacházím už sílu,
proto odcházím z tohoto světa...”

A já v tu strašnou hodinu,
ztratila fajn kamaráda,
co měl rád naši rodinu
- a toho, co měla i já ráda.

Byl jsi, můj kámo, „dobrý týpek”,
co zamotal mi hlavu,
fajn a hnedle pro každý vtípek,
- já teď ve vzpomínkách plavu...

V těch nekonečných vzpomínkách
- tam, kde jsou lidé, v mém srdci pro mě milí,
kde nepřestávám cítit strach,
kéž bych mohla zvrátit tu danou chvíli.

To, co ve mně neusnulo,
teď probudit mám,
a vteřiny procitnutí
tiše počítám.

Duši mi to tlačí k zemi,
srdce z hrudi ven,
už začínám cítit vjemy,
zase vím, kdo jsem.

Tělem mi už znovu proudí
strachuprostá krev,
mysl se mi uklidnila,
ztratil se z ní hněv.

Rozeznávám všechny barvy
svého okolí,
moje ústa větru řekla
nic nás nebolí.

V dálce slyším zbytky sebe,
jak umíraj ve stínu.
Dneska znova narodím se.
Dneska znova zahynu.

Nesmířena s tvou nemocí a skonem,
ve snu tě žalostně volám telefonem.
Telefon, jež spojí „dva rozdílné světy”,
noc co noc v něm znějí mé prosebné věty:

„Miláčku, máš se? Vrať se, moc mi chybíš.”
A ty do telefonu ptáš se a vždycky se mým slovům divíš.
Přijdeš - a já povídám: „Kdes byl? Tys neumřel, moje lásko?”
A ty odpovíš: „Neboj, jsem stále s tebou, má sedmikrásko.”

Jsi šťastný - a jen záříš...
a já radostně tě objímám...
Ráno vzbudím se - pusto na polštáři...
jen v rukou tvou přikrývku mám.

Je to vždy smutné probuzení,
když zjistíš, že kdo tě miloval, už s tebou není.
Jsem opět sama, celý dlouhý den
s tvým nekonečně krásným romantickým snem.

Chtěl bych tě vzít na výlet, který nikdy neskončí.
Alespoň tě držet za ruku, když nesmím nést tě v náručí.
Nemoct se tě dotýkat je jako chodit po vodě.
Přesto když jsi na blízku, cítím se tak v pohodě.
Je těžké nést to břemeno, že tělem nejsme si cizí.
Já jen čekám na chvíli, kdy ta tíha zmizí.
S tebou mi je svět krásnější, avšak ty královna a já jen poddaný.
Známe se ve špatnou dobu, už jsme oba zadaní.
Musím se smířit s dobou, kdy s královnou může žít jen král.
Aspoň že jsi na blízku a já můžu žít dál.

Ó, tanči, duše má, dokud máš tělo,
k čemu by ti jinak býti mělo?
V klidu ať leží mrtvé v hrobě.
Já chci však tančit i v té době,
kdy mysl plní vzpomínky.
Ať víří kolem plamínky!
Než noc se změní ve svítání,
já učiním je světluškami.

Krásná, pohádkově snová
„Vesničko má středisková”.
„Slunce, seno, jahody”,
k tomu TROŠKA pohody.

Možná já „Z pekla štěstí” měla,
když navštívit jsem tuhle vísku chtěla.

Slunce svítí, „Řeka čaruje”,
„Obecná škola”, plná dětí, se mi vzdaluje
a „Stříbrný vítr” si s mými vlasy hraje jemně,
když „Na samotě u lesa” obdivuji krásy
... „Zdivočelé země”.

„Nejkrásnější hádanka” se nabízí,
proč „Skřivánci na niti” tak sladce pějí?
Je to „Trhák”, jak příroda se mi sama podbízí
a já - jak „Noční motýl”- se obdivnou touhou chvěji.

Dovolená končí a já s citem
„Trhala fialky dynamitem”.
A spolu „S ostře sledovanými vlaky”
vracím se zpět, oblohou plují mraky...

... a vím, že doma „Eva tropí hlouposti”
a „Kristián” mě z okna vítá...
Dovolená proběhla skvěle - k mé velké radosti,
teď „Zavírám oči... odcházím” a pomalu už svítá...

Říká se, že láska hory přenáší
a že žaludkem vždy prochází,

že naděje stále žije, dokud úplně nevyhasne,
že pravá láska jen jednou za život nastane.

Život si však užívám, jen když jsem s tebou,
díky Tobě mé problémy a starosti jdou stranou.

Díky Tobě hned lepší náladu mám,
a život si plnými doušky užívám.

Láska je silný cit, který se neobjeví každý den,
teď už vím, že to není jen sen.

Stojí za to o ni bojovat
a nevzdávat to předem!