Verše

Říct bych ti to chtěl,
však nemůžu bohužel,
nemám na to odvahu,
vždycky trému dostanu,
celý se rozklepu,
nic kloudného neřeknu...

A proto ti píšu teď,
že jsi celý můj svět,
mé srdce po tobě touží,
myšlenky v oblacích krouží,
na každém kroku tě vidím,
něco moc krásného cítím.

Mám tě fakt hrozně rád
a chci ti to dát znát.

Myslím na Tebe a špatně spím,
jsi ale zadaný a to já vím.
Jen na chvilku sama s tebou být,
nezbývá nic jiného, jen snít.

Noc je krátká a přichází den,
zapomenout nemůžu na ten sen.
Společně na břehu rybníka sedíme,
na modrou hladinu společně hledíme.

Držíš mě za ruku, blízko je les,
a teď do snu někdo mi vlez.
Budík mi zazvonil a já musím vstát,
škoda, ještě chvilku se mi to mohlo zdát.

Třeba se potkáme, kdo ví,
možná Ti srdce napoví.
Jiskřička přeskočí, na chvilinku jen,
a to bude můj přešťastný den.

Ztratila babizna koště,
když v noci pila,
přišlo jí v ranní poště,
úšklebek vykouzlila.

Jsi hvězdička,
co mi na nebi září,
ať se naší lásce
stále daří.

Každý den
myslím na tebe,
v hlavě tě mám,
když v noci dívám se na nebe.

Chci stát před
tvým domem,
už se těším,
až spolu budem.

Stále chodím
nocí tmou,
přijde den,
kdy budeš se mnou.

Šťastná chci
aby jsi byla,
aby láska v srdcích
našich žila.

Aby jsi
mne milovala
a našeho setkání
nikdy nelitovala.

Budeme spolu
víc a víc,
na cestu naši
nám svítí měsíc.

Srdce své
chtěl bych ti dát,
nechci se o tebe
už nikdy víc bát.

Dávám ti srdce své
a na oplátku chci to tvé,
miluji tě, ty to víš
mě se, lásko, už nezbavíš.

Pro lásku jedinou
přešla bych krajinou,
kvetoucí zahradou
a travou voňavou.

Pro lásku jedinou
přešla bych světa kraj,
v nohách mám tisíc mil
a v srdci sladký máj...

Chtěl bych tě držet za ruku,
toulat se měsíční krajinou,
vášnivě líbat tvoje rty,
mít tě vedle sebe,
milovat se mezi motýli,
a zválet pampelišky kolem.

Píšu verše z lásky
pro radost mé zlatovlásky,
ona je ta jediná,
co mé srdce zajímá,
můžu jen jedno přání mít,
navždycky s ní chci být.

Včera jsem měl zvláštní sen,
stal jsem se v něm poslancem.
Půjčku dostal od pana Bárty,
v pozadí Kočí a Škárky.

Lži, korupce, „návnady”,
držel jsem se zásady:
S Nečasem na věčné časy,
Kalousek nás všechny spasí!

Vzbudil jsem se - v očích hrůzu,
že jsem vstoupil mezi lůzu.
Opil jsem se - v háji játra,
navštívil jsem psychiatra.

Teď mě straší noční můry,
Radek John mi mává shůry.
Doufám, že to někdy přejde,
tohle totiž vážně nejde!

Místo nočních hororů,
raděj fárám do dolů.
Už nechci prožívat sen,
kde za prachy plením zem.

Jeník doma naříká:
„Zítra je zas fyzika.”
Stoupá jeho napětí,
nemá o ní ponětí.

Učí se už hodinu
nakloněnou rovinu.
Běda, běda, třikrát běda,
nezná zákon Archiméda!

Hrůzou přechází mu zrak,
když se učí měřit tlak.
Se vzorečky zápasí,
snad ho zítra „netasí”.

Z květu na květ poletuje,
vesele si prozpěvuje,
sladký nektar střádá,
vše sladké má ráda.
Jmenuje se včelka
a je asi takhle velká,
až ji uvidíte,
že ji pozdravíte.
Dík.