Verše

Překvapení maličké,
bývá velmi slaďoučké,
od srdce je dáváme,
radost z toho míváme.

Někdy je i trochu větší,
potěšení mnoho štěstí,
překvapení tolika,
až se člověk zajiká.

Překvapení veliké,
bývá někdy složité,
děláme to pro své drahé,
odměnou jsou, oči vlahé.

Největší je překvapení,
na které se těšíme,
narození malých dětí,
veselé je slavíme.

Překvapení všechna dejme,
lidem dobrým kolem vás,
vždy se z toho radujeme,
štěstím, láskou, stále v nás.

Péťulka je moje láska veliká, a já stále ji mám rád,
s tou já až na konec světa půjdu,
a jen tu si jednou budu brát.
Péťulko, jsi moje velké sluníčko,
co teď chce moje srdce hřát,
jsi moje srdíčková básnička,
jsi moje velká šikulička,
já tě prostě miluji a mám ták hrozně rád,
už jenom s ní se na tom konci světa budu milovat,
a navzájem se jeden druhému věnovat,
spolu ráno vstávat a večer společně usínat,
a už jenom já ji smím
do konce mého života milovat.
S tebou, Péťulko, já chci životem jít,
jenom s tebou už navždy šťastný být,
už jenom to tvoje srdce bude to moje stále hřát,
miluji tě, Péťulko,
a mám tě z celého srdce móóóc rád.
Lásko moje jediná,
ják tvoje láska ke mně mě krásně hřeje,
já už, Péťulko moje milovaná,
nemůžu žít bez tebe,
teď už jenom ty, Péťulko, jsi život můj,
jako já Roman jsem už navždy tvůj.

Sedím doma, hledím ven
zdál se mi dnes krásný sen
byli jsme tam zase spolu
kráčeli jsme pískem k molu
bylo krásně, žádná starost
v srdci jsem měl jenom radost
šli jsme pískem stále dál
cítil jsem se jako král
když jsem s něma, je mi dobře
nebe stále svítí modře
na obloze ani mráček
nemá to snad žádný háček
bohužel to není pravda
mezi námi stojí hradba
vše se hrozně pokazilo
srdci mému ublížilo
chtěl jsem s nima být sto let
ne jen brečet, smutnit, klet
proč se nedá vrátit čas
chtěl bych býti šťastný zas
už mám zase v očích slzy
chci je vidět, a to brzy
život bez nich je jen žal
za šanci bych hned vše dal
kdyby šance aspoň žila
depka by hned menší byla
bohužel už šance není
zůstává mi jenom snění...

Zuzanko má jediná
vypadáš tak nevinná
když Tě vidím, ztrácím dech
nemáš teď čas, mám to pech
jsi moc fajn a já to vím
myslím na Tě, i když spím
ráno vstanu, je mi smutno
do práce však jít je nutno
v myšlenkách Tě stále mám
v lásce se já nevyznám
něčím jsi mě okouzlila
o můj klid mě připravila
chci být s Tebou každý den
zatím je to však jen sen...

Zastav se na chvíli,
to věru stačí,
poslouchej ten koncert ptačí.
Jaro je nejhezčí období v roce,
užij si tu krásu přece.

Zastav se na chvíli,
ta chvíle ti stojí za to,
aby jsi srovnal myšlenky,
a vždy věděl jak na to.

Zastav se na chvíli,
tu krásu chvíli vnímej,
příště nikam nespěchej
a v klidu si to užívej.

Ty jsi holka co mi sílu dává
Ty jsi holka co se mi o ní zdává
Ty jsi holka co mi sílu bere
Ty jsi holka co se mi do srdce dere
Ty jsi holka pro kterou tu žiju
Ty jsi holka pro kterou se biju

Chci Vám sdělit, děti, zkrátka,
jaro už otevřelo vrátka.
Kyblíček a lopatku
vezměte s sebou na zahrádku.

Pomozte tu trávu hrabat,
dříví na zahrádce skládat.
Aby záhonky už byly čisté,
semínka sázet musíme zajisté.

Pomáhat se musí však,
příroda to má tak,
že zvířátka rády mají,
když je děti uvítají.

Neseďte, děti, doma jen,
vezměte batoh a vyrazte
za zvířátky do přírody ven!

Sedím si s kávou na dvorku,
poslouchám tu kosa a sýkorku.
Jak si pěkně zpívají,
a venku mě tu vítají.

Sluníčko už krásně hřeje,
pryč jsou konečně už závěje.
Jaro už prostě patří sem,
aby už byla teplá zem.

Do přírody jdeme s batohem,
pití s sebou, buchty s tvarohem.
Sedneme si k rybníčku,
posedíme tu chviličku.

Svačinku si k tomu dáme
a jaro tu přivítáme.
Konečně už přišlo k nám
a dobrou náladu přeji Vám.

Už nechci být ten co se jen trápí
Už nechci být ten co se bojí že zas někoho ztratí
Už nechci být ten co ho jen srdce bolí
Už nechci být ten co se vztahu bojí
Už nechci být ten hloupý muž
Už nechci být ten co drží v ruce nůž
Už nechci být ten co nechce žít
Už nechci být ten co tě nemůže mít

Malý klíček ke štěstí,
v kapse stále nosíme,
držíme ho pevně v pěsti,
ani o tom nevíme.

Je to klíček od dveří,
velikou má cenu,
každý tomu uvěří,
když otvírá oponu.

Štěstí, přece domov je,
teplo, láska zahřeje,
jako příboj, písek smývá,
tak i doma, dobře bývá.

Opatrujme klíčky štěstí,
u sebe je vždycky mějme,
vraťme se tam beze lstí,
v srdci lásku, štěstí, dejme.