Verše
 
Kategorie
Jdu deštěm, sama procházím se
přetvářka, lži a bolest kolem
sama stále přetvářím se
chtěla jsem, že šli by jsme spolem.

Kapkami vody a slz smáčena
procházím ulicí temnou
vírem citů stále otáčena
kéž by byl někdo se mnou.

Chtěla bych sundat přetvářky masku
nejde to, příliš lží pouštím
nemohu, poznala jsem lásku
je to cesta trnů a houštím.

Do uší plynou tóny hudby
pozorována lidmi kolem
hlava plná tužby
chtěla jsem, že šli by jsme spolem.

Dokola ptám se sama sebe
zda přetvářky někdy bude konec
dotknuta zimy, která zebe
v dáli slyším kostelní zvonec.

Lidé, neopakujte chybu mou
myšlenky vzduchem posílány
procházím se hustou tmou
k tobě tisíce polibků vysílány.

Nechci vzpomínat na tu noc
kdy přetvářku pitím smyla
v tu chvíli mě schvátila bezmoc
kéž bych tě teď u sebe měla.

S pocitem viny žiji dodnes
s chybou, která nelze odpustit
nechápu, kdo mé já odnes
dřív bych to nedala dopustit.

Déšť ustává, mlhavo kolem
zvon tiše zní v dáli
už nechci, aby šli jsme spolem
nechci, abychom se spolu smáli.

Je konec, jsem smířena
vyhaslé srdce, do dáli pohlédnu
ve víru nenávisti vířena
nemít masku, na to dohlédnu.
To se mi líbí Sdílet na Facebooku

Smutné

» Různé

Přidáno: 16. 4. 2013 - 14:28

Délka: 1110 znaků

Posláno: 20x

Známka: 2,27 od 22 lidí

Autor: © P.O.p.S.i.e.4

ID: 431171

Verš: střídavý ABAB

Filtr obsahu: není

Stav: zveřejněné

OHODNOCENO
To se mi líbí Sdílet na Facebooku
Web používá cookies. OK Info