Verše

Rajská omáčka s knedlíky,
to je něco pro jedlíky,
voňavá a krásně hustá,
červená vám barví ústa,
a to hovězí masíčko,
zahřeje nejedno srdíčko...
Už se mi sbíhají sliny,
tak ať pokračuje někdo jiný.

Miluju úsměv na tvých rtech,
miluju tvůj horký dech,
když se k sobě tulíme
a teplo našich těl cítíme.
Miluju tě, jaká jsi,
a chci sdílet krásné sny,
co se realitou stanou,
tímto zdravím mou milovanou.

Kdybych byl dívka... tak co povím Vám?

Kdybych byl... byla bych asi kapitán!

Snad roztáhla bych křídla jako pták...
A vylétla se vznášet... až do oblak...
A pak třeba... plula si ve své bílé lodi...
A... zpívala všem... co sem chodí...
I... kreslila bych křídly na obloze...
A... těšila se... na z růží lože...

Tak MOC... bych chtěla být... tím kapitánem...
A vyplouvat za Sluncem... s každým ránem...
Vzduchem či širým oceánem...

Ale mám... jen křídla motýlí...
Co jen se vznáší na chvíli...
Kdybych byl... však hezká dívka...
Tak bych voněl jako kytka...
Pak na tu vůni... VÁS všechny vábil...
A trny taky trošku trápil...

Jenže... :-)) ... Jsem fialový motýl...
Co fantazii... ZAS... jen těžko zkrotil...

Nechápu, co Tvá přítomnost
se mnou pokaždé udělá.

Nevím, jaká kouzla na mě používáš,
je to však silnější, než já.

Chodím okolo a přemýšlím, jak z toho ven,
stačí tě však zahlédnout a nevnímám svět.

Tvůj úsměv, Tvé oči, Tvá přítomnost,
vše je pro mě záhadou.

Mé pocity k Tobě už dlouho nevydržím skrývat,
mé srdce na Tobě totiž stále trvá.

Tvá slova jsou jiná, než co Tvé srdce praví,
Tvé jiskřící oči tě vždy prozradí...

Počítám dny, kdy tě zase uvidím,
a až ten den jednou nastane,
samou láskou se naplním...

Jsi jako magnet, který mě přitáhne a nepustí,
jsi jako hvězda, která můj den rozsvítí.

Je to prostě tak a jinak to už nikdy nebude,
chci být s Tebou a zůstat už napořád vedle Tebe.

Zase si bruslí po obloze?
Podzimní kreslí úsměvy?
Kdo přijíždí k Vám ve svém novém voze?
A buďte k sobě upřímní...

Jen maluje stromy „zlatou barvou”?
Vy čekáte TY... „ty... ty” lidi? Návštěvy?
Oni se k Vám s flaškou narvou!
A týden nejspíš nejedli!

To Slunce se Vám bude smát...
Místo vůně lístků v ráji...
Vy budete... ssssssssss... se ušklíbat...
Tím bude víkend nejspíš v háji...

Pokračování básničky

Jako je koráb připoután k molu,
jako je s ohněm spojen dým,
budu já s tebou, budeme spolu,
ty jsi má láska, já to vím.

Krásná, milá, co víc si přát,
je ta holka, kterou mám rád.
Proto můj největší sen
je jít společně životem.
Snad se nám to splní,
přemýšlím jen o ní.
Kdyby měl dnes končit svět,
s ní strávil bych ty chvilky hned.
Vážně moc ji miluju
a navždycky, to slibuju.

Leze beruška po římse,
nepolezu tam, bojím se.
Zavolám radši hasiče,
potom nestačím divit se.
Berušku zachránit přijedou
a ještě předvedou svoji šou.
Divoký tanec s hadicemi,
hned veseleji je mi.
A tak můj den pomalu končí,
chrabrý zachránce se s vámi loučí.

Sluníčko svítí tak krásně,
skládám v trávě básně,
kolem motýlek letí,
slyším smích malých dětí,
po stéblu beruška leze,
sedlák s povozem seno veze,
babí léto v plném proudu
zasáhlo naši rodnou hroudu.

Ta šťastná, však nemá o mně páru
Když ZRÁNA ji lákám do kočáru
Ona jen špitá... „Óoo... Néé... Díky, pane...”
Snad „dneska” se to prvně stane
Tak svírám v ruce sedmikrásky
Netuší, že je hledám z lásky
Když zvu JI denně... na procházky
Kde chci hladit její vlásky

Kočár opět... pod okny stojí
Vraníci se ale mlhy bojí!
Proč šťastná TO žena nepřichází?
Proč „TO” se mnou tolik HÁZÍ?
Vstávej... vstávej... TO budík křičí!
Jen ve SNECH... se TA žena líčí

Tak procitám z polospánku
Spěchám vybrat svoji schránku
Přišla stovka odpovědí
Na hádanku... co jsem psal pro ni?
Ani jedna nemá šťávu...
Tak jen srkám horkou kávu

Proto se Vás, dnes radši neptám
Vraníkům jen, cosi šeptám
Žádná žena... žádná dáma...
Jen Múza... „TA”... mě líbá zrána