Verše

Zase si bruslí po obloze?
Podzimní kreslí úsměvy?
Kdo přijíždí k Vám ve svém novém voze?
A buďte k sobě upřímní...

Jen maluje stromy „zlatou barvou”?
Vy čekáte TY... „ty... ty” lidi? Návštěvy?
Oni se k Vám s flaškou narvou!
A týden nejspíš nejedli!

To Slunce se Vám bude smát...
Místo vůně lístků v ráji...
Vy budete... ssssssssss... se ušklíbat...
Tím bude víkend nejspíš v háji...

Pokračování básničky

Jako je koráb připoután k molu,
jako je s ohněm spojen dým,
budu já s tebou, budeme spolu,
ty jsi má láska, já to vím.

Krásná, milá, co víc si přát,
je ta holka, kterou mám rád.
Proto můj největší sen
je jít společně životem.
Snad se nám to splní,
přemýšlím jen o ní.
Kdyby měl dnes končit svět,
s ní strávil bych ty chvilky hned.
Vážně moc ji miluju
a navždycky, to slibuju.

Leze beruška po římse,
nepolezu tam, bojím se.
Zavolám radši hasiče,
potom nestačím divit se.
Berušku zachránit přijedou
a ještě předvedou svoji šou.
Divoký tanec s hadicemi,
hned veseleji je mi.
A tak můj den pomalu končí,
chrabrý zachránce se s vámi loučí.

Sluníčko svítí tak krásně,
skládám v trávě básně,
kolem motýlek letí,
slyším smích malých dětí,
po stéblu beruška leze,
sedlák s povozem seno veze,
babí léto v plném proudu
zasáhlo naši rodnou hroudu.

Ta šťastná, však nemá o mně páru
Když ZRÁNA ji lákám do kočáru
Ona jen špitá... „Óoo... Néé... Díky, pane...”
Snad „dneska” se to prvně stane
Tak svírám v ruce sedmikrásky
Netuší, že je hledám z lásky
Když zvu JI denně... na procházky
Kde chci hladit její vlásky

Kočár opět... pod okny stojí
Vraníci se ale mlhy bojí!
Proč šťastná TO žena nepřichází?
Proč „TO” se mnou tolik HÁZÍ?
Vstávej... vstávej... TO budík křičí!
Jen ve SNECH... se TA žena líčí

Tak procitám z polospánku
Spěchám vybrat svoji schránku
Přišla stovka odpovědí
Na hádanku... co jsem psal pro ni?
Ani jedna nemá šťávu...
Tak jen srkám horkou kávu

Proto se Vás, dnes radši neptám
Vraníkům jen, cosi šeptám
Žádná žena... žádná dáma...
Jen Múza... „TA”... mě líbá zrána

Vždy tě budu milovat,
svou lásku chci jen tobě dát,
své srdce tobě věnovat,
s tebou dnem i nocí být,
tvůj hlas chci slyšet ještě víc.
Tvé oči vidět každý den
byl by pro mě krásný sen.
S tebou se smát, zpívat a hrát,
s tebou, jen s tebou chci žít dál.
Všechno, co mám, jen tobě dám,
svůj úsměv, srdce, hlas i čas.
Tak miluj mě a řekni:
Ty jsi má láska, slunce i vráska,
vždy milovat tě budu.

Den se krátí, mění se čas,
Vánoce tu jsou za chvíli zas,
adventní trhy, punč a sníh,
přichází zima a s ní smích
dětí okolo sáňkujících.

Přátelství je jako růže,
tak krásné a nevinné,
však trn občas píchnout může,
já to znám, jémine.

Prapra-bába a prapra-máma...
Pra-dcera a pra-teta...
Pra-vnučka i pra-linka...
To na stromu - je má maminka.