Básničky 7431 - 7440 / 7725
On se podíval,
on se Vám na mě
tak upřeně podíval,
že jsem měla srdce
až v hrdle.
Usmál se,
sladce, něžně,
koutky úst se mu
mírně pozachvěly.
V tu chvíli zde
na pevné zemi
oblil mé srdce
náhle oceán.
On ještě
chvíli stál,
usmál se
a mlčky odešel.
on se Vám na mě
tak upřeně podíval,
že jsem měla srdce
až v hrdle.
Usmál se,
sladce, něžně,
koutky úst se mu
mírně pozachvěly.
V tu chvíli zde
na pevné zemi
oblil mé srdce
náhle oceán.
On ještě
chvíli stál,
usmál se
a mlčky odešel.
Jsem motýl zavřený ve zlaté kleci.
Poletuji neustále tam a zpět.
Navěky v ní nechci zůstat přeci.
Chci ven, chci obletět celý svět.
Beznaděj stoupá a křídla již ztrácejí pel.
Únava svazuje celé mé tělo i mysl.
Stále dokola ptám se, kdo mě sem uzavřel?
Proč vlastně? A jaký to má smysl?
S nadějí začínám jen v zázrak doufat.
Cítím, jak slábnu a hlavu pomalu skláním.
Nechci však bez boje zhrzeně zoufat.
Kanoucím slzám jen těžce se bráním.
Oči jsou přivřené a křídla přestala mávat.
Bezvládně padám vstříc studené zemi.
Marně se pokouším ze země vstávat.
Takhle tu skonat, to přece nechce se mi.
Na dně pak znovu procitám k vědomí.
Dvířka té klece se náhle hnula.
Kdo to jen může být, řekne teď někdo mi?
A už to vím, že láska odemknula.
Poletuji neustále tam a zpět.
Navěky v ní nechci zůstat přeci.
Chci ven, chci obletět celý svět.
Beznaděj stoupá a křídla již ztrácejí pel.
Únava svazuje celé mé tělo i mysl.
Stále dokola ptám se, kdo mě sem uzavřel?
Proč vlastně? A jaký to má smysl?
S nadějí začínám jen v zázrak doufat.
Cítím, jak slábnu a hlavu pomalu skláním.
Nechci však bez boje zhrzeně zoufat.
Kanoucím slzám jen těžce se bráním.
Oči jsou přivřené a křídla přestala mávat.
Bezvládně padám vstříc studené zemi.
Marně se pokouším ze země vstávat.
Takhle tu skonat, to přece nechce se mi.
Na dně pak znovu procitám k vědomí.
Dvířka té klece se náhle hnula.
Kdo to jen může být, řekne teď někdo mi?
A už to vím, že láska odemknula.
Dusil jsem se tvými vlasy,
chtěl ti v očích uhořet,
teď hledám kousek spásy,
všude jen led.
Ještě buď se mnou, lásko,
ještě nezvoní na věži,
ještě jsem tě nepolíbil,
ještě neroztál led.
chtěl ti v očích uhořet,
teď hledám kousek spásy,
všude jen led.
Ještě buď se mnou, lásko,
ještě nezvoní na věži,
ještě jsem tě nepolíbil,
ještě neroztál led.
Jsi mé slunce, které nikdy nezapadá.
Jsi mého života nejvášnivější balada.
Jsi ta nejzářivější hvězda,
když se kouknu na nebe.
Jsi ten kousek ledu,
co mě v létě tak příjemně zebe.
Jsi ta nejkrásnější o lásce písnička.
Jsi to, co chci už od malička.
Jsi můj ranní šálek čaje.
Jsi ten, kdo mé srdce vždy roztaje.
Jsi ten, pro koho tady rýmuji.
Jsi totiž ten, koho miluji!
Jsi mého života nejvášnivější balada.
Jsi ta nejzářivější hvězda,
když se kouknu na nebe.
Jsi ten kousek ledu,
co mě v létě tak příjemně zebe.
Jsi ta nejkrásnější o lásce písnička.
Jsi to, co chci už od malička.
Jsi můj ranní šálek čaje.
Jsi ten, kdo mé srdce vždy roztaje.
Jsi ten, pro koho tady rýmuji.
Jsi totiž ten, koho miluji!
Jsi pro mne, Verunko, navždy růží sněhobílou,
jsi nejkrásnější z růží a mojí vílou,
já po zásluze se cítím na louce rozkvetlé osamocený jako keř,
a já Ti opravdu nechtěl nikdy ublížit, prosím věř,
já na Tebe neustále myslím, nechtějí ustoupit ty chvíle,
a já to ke svému štěstí mám víc než míle,
voňavoučké léto se k mému nitru neústupně blíží,
a srdce mé Tvoji krásu na paměti neustále zhlíží,
poprvé, když jsem Tebe spatřil, sluníčko mé vřelé,
byly mé pocity v srdci láskou skvělé,
a poprvé, když jsem Tvé úžasné rty políbil,
Tvůj něžný pohled lásky se mi při polibcích zalíbil,
od chvilenky, kdy miluji Tě, koukám vedle sebe,
kde vidím, sluníčko, Tebe jako nebe,
„Miluji Tě,” mám v duši své od lásky větu,
a že miluji Verunku, chci říci celému světu!
jsi nejkrásnější z růží a mojí vílou,
já po zásluze se cítím na louce rozkvetlé osamocený jako keř,
a já Ti opravdu nechtěl nikdy ublížit, prosím věř,
já na Tebe neustále myslím, nechtějí ustoupit ty chvíle,
a já to ke svému štěstí mám víc než míle,
voňavoučké léto se k mému nitru neústupně blíží,
a srdce mé Tvoji krásu na paměti neustále zhlíží,
poprvé, když jsem Tebe spatřil, sluníčko mé vřelé,
byly mé pocity v srdci láskou skvělé,
a poprvé, když jsem Tvé úžasné rty políbil,
Tvůj něžný pohled lásky se mi při polibcích zalíbil,
od chvilenky, kdy miluji Tě, koukám vedle sebe,
kde vidím, sluníčko, Tebe jako nebe,
„Miluji Tě,” mám v duši své od lásky větu,
a že miluji Verunku, chci říci celému světu!
Umírám touhou v náručí u Tebe ležet,
umírám touhou Tobě vždy naproti běžet,
umírám touhou jen Tebe mít,
umírám touhou jenom s Tebou žít,
umírám touhou vedle Tebe usínat,
umírám touhou s Tebou vášní umírat,
umírám touhou jen s Tebou mít děti,
umírám touhou zůstat napořád ve Tvém objetí,
umírám touhou brečet jen pro Tebe,
umírám touhou pochopit už konečně sebe,
umírám touhou jen Tobě moje srdce dát,
umírám touhou jen s Tebou se bouřky bát,
umírám touhou teď s Tebou se líbat,
umírám touhou do očí se Ti dívat,
umírám touhou až k nebi se s Tebou vznést,
umírám touhou s Tebou kamkoliv vlést,
umírám touhou jen s Tebou se procházet,
umírám touhou ráno Tě vedle sebe nacházet,
umírám touhou s Tebou každé ráno sluníčko malovat,
umírám touhou jen Tebe nejvášnivěji milovat!
umírám touhou Tobě vždy naproti běžet,
umírám touhou jen Tebe mít,
umírám touhou jenom s Tebou žít,
umírám touhou vedle Tebe usínat,
umírám touhou s Tebou vášní umírat,
umírám touhou jen s Tebou mít děti,
umírám touhou zůstat napořád ve Tvém objetí,
umírám touhou brečet jen pro Tebe,
umírám touhou pochopit už konečně sebe,
umírám touhou jen Tobě moje srdce dát,
umírám touhou jen s Tebou se bouřky bát,
umírám touhou teď s Tebou se líbat,
umírám touhou do očí se Ti dívat,
umírám touhou až k nebi se s Tebou vznést,
umírám touhou s Tebou kamkoliv vlést,
umírám touhou jen s Tebou se procházet,
umírám touhou ráno Tě vedle sebe nacházet,
umírám touhou s Tebou každé ráno sluníčko malovat,
umírám touhou jen Tebe nejvášnivěji milovat!
Až opět zahlédneš naši hvězdu, jak na nebi bliká,
to je jen má duše, jenž skrz ni dýchá.
Ztratila jsem ji za svou chybu,
za nedbání svého slibu.
A až mi jednou odpustíš a uvěříš v lásku mou,
snad si ji pak zasloužím
a splyne s duší tvou.
Na ten jedinečný okamžik si počkám,
nevím však, zdali se ho ještě dočkám...
to je jen má duše, jenž skrz ni dýchá.
Ztratila jsem ji za svou chybu,
za nedbání svého slibu.
A až mi jednou odpustíš a uvěříš v lásku mou,
snad si ji pak zasloužím
a splyne s duší tvou.
Na ten jedinečný okamžik si počkám,
nevím však, zdali se ho ještě dočkám...
Cit je to, co ti já mohu dát,
mé srdce bude patřit jen tobě.
Já jsem ten, co tě tak hluboko může milovat,
má duše se chce spojit s tvou
a mé srdce touží po tvém.
Mé rty chtějí líbat tvé rty.
mé srdce bude patřit jen tobě.
Já jsem ten, co tě tak hluboko může milovat,
má duše se chce spojit s tvou
a mé srdce touží po tvém.
Mé rty chtějí líbat tvé rty.
Možná se v této básni ztrácí rým,
a to jest, že po lásce v srdci mém zůstal dým,
a možná opravdu tyto řádky zamilovaným rýmem nesrší,
protože v mém srdci již pro lásku neprší,
možná to ani není o lásce báseň,
a možná to je jen kus papíru a třáseň,
možná se to ani čísti nedá,
protože duše má ztracenou lásku hledá,
a možná to nebude mým přátelům dávat smysl,
ale to, o čem píši, souzní moji mysl,
a možná kdybych se raději naučil malovat,
než toužit ji stále milovat,
tu květinku dušičkou svou křehkou,
jenž má krásu na nebesích lehkou,
a možná bych měl vymazat krásu jejích očí,
ale mně z její krásy se ještě hlava točí,
a možná je zpověď má až přespříliš dlouhá,
ale to je má láska pouhá!
a to jest, že po lásce v srdci mém zůstal dým,
a možná opravdu tyto řádky zamilovaným rýmem nesrší,
protože v mém srdci již pro lásku neprší,
možná to ani není o lásce báseň,
a možná to je jen kus papíru a třáseň,
možná se to ani čísti nedá,
protože duše má ztracenou lásku hledá,
a možná to nebude mým přátelům dávat smysl,
ale to, o čem píši, souzní moji mysl,
a možná kdybych se raději naučil malovat,
než toužit ji stále milovat,
tu květinku dušičkou svou křehkou,
jenž má krásu na nebesích lehkou,
a možná bych měl vymazat krásu jejích očí,
ale mně z její krásy se ještě hlava točí,
a možná je zpověď má až přespříliš dlouhá,
ale to je má láska pouhá!
Básničky 7431 - 7440 / 7725
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy