Zamilované básničky

Je mi smutno, slzy a stesk v očích,
mé srdce patří jen jediné osobě.
Hlava bolí a chvilkama se i točí,
miluji a nezáleží mi jen na sobě.

Chci být s tebou a držet tě za ruku,
obejmout tě a polibek ti dát.
Miluju ty tvoje překrásné kuku,
o náš vztah se nemusíme bát.

Miluji tě, snad to víš,
chtěl bych ti hledět do očí.
Chci k tobě mít blíž a blíž,
srdce buší a hlava se točí.

Je to láska, ten stav znám,
jsi pro mě všechno na světě.
Je to, když miluješ a jsi milován,
nezáleží jen na jedné větě :-* :-*

Říkám často miluji tě,
myslím to s tebou vážně.
Pořád, pořád a svědomitě
dotýkám se tě snažně :-*

Chtěla jsi napsat báseň,
byla to pro mne bázeň.
Chtěla jsi jen pár veršů,
stojí mne to jen pár grošů.

Je to pro mne tuze těžké,
až se to zdá velmi směšné.
Nevím, jak popsat tvou krásu,
potřeboval bych více času.

Nemůžu tě popsat v našem vztahu,
na to nemám dostatečnou odvahu.
Beru tě jako svoji dobrou kamarádku,
verše píši jen milovanému děvčátku.

Pokračování básničky

Sedím takhle u počítače.
Před sebou sklenku vody.
V hlavičce spousta věcí se mi motá.
Říkám si, která z nich je ta správná?
Opřu se pohodlně do židle.
Změřím celou místnost očima.
Zavřu jedno.
Druhé.
A má mysl se toulá.
Tolik věcí v pokojíčku mám.
Kde je jen ta, co hledám?
A co vlastně hledám?
Je to jen mlhavý obraz.
Máte mě.
Hraje si se mnou.
Mlhavý obraz.
Nebo skutečnost?
Či se mi to vše jenom zdá?
Pomalu se začínám kolíbat.

Pokračování básničky

Když jsi u mne, tak se směju,
když promluvíš, tak se chvěju,
když zavřu oči, vidím jen tebe,
celé tělo mne najednou zebe.

Chceš být jen má kamarádka,
bez tebe jsem neštěstí hromádka.
Cítím k tobě mnohem více,
uhasínám jak knot svíce.

Nechci, aby jsi se trápila,
jen mé city pozorně vyslechla.
Mé srdce je teď příliš prázdné,
jen s tebou bude opět šťastné.

Když podprsenka do klína ti padala
a ústa tvá smyslná se usmála,
já pod třešní začátkem máje,
dotknul jsem se s tebou ráje.

Venku prší kapky deště
a mně nechce spát se ještě.
Spánek jaksi nepřichází,
Ty jsi ten, co mi tu schází.

Jak těžké jsou tyhle noci,
kdy vím, že nebudu moci
přitulit se, jak bych chtěla,
a dotýkat se Tvého těla,
kdy mohla bych Tě objímat,
a pak blaženě s Tebou spát.

Ach, má lásko, jak se stalo,
že nás to tak oba vzalo?
Já každým dnem mám víc Tě ráda
než přítele a kamaráda.

Pokračování básničky

Koukni z okna. Měsíc, vidíš?
Vypni hudbu a přistup blíž.
Hvězdy jsou jen svědky naší lásky, a ty je neslyšíš.
Ať si pomlouvaj, ty líbáš mě níž a níž.

Postel? Je tu, či není?
Lásko, jsem tu já, nebo jsem jen snění?
SMSka se tu zastavila,
dřív než jsem Tě políbila.

Ty už spíš, tak krásnou noc,
o mně už nevíš, ráno přijdu se svítáním, to slibuju Ti moc!

Co já tak často Ti chci říct,
to ani jména nemá,
má duše toho plna jest,
leč ústa moje němá...

Hruď se ti vzdouvá pod vzdechy rozkoše,
z úst však vychází jen tichý stén,
křivky se potí, jak klouzám svou hlavou níž,
chci tě svírat vší silou, být tvé touze
blíž... a blíž.