Zamilované básničky

Nejkrásnější z žen
jsem teď okouzlen.
Život je jako sen
a já rytířem v něm.
A ona je má princezna,
tak krásná a líbezná.
Těžko to pozná
ten, co lásku nezná.
Jsem moc rád, že mě potkala
a tak krásné pocity mi dala.
Děkuju svojí princezně,
už jen za to, že vůbec je.

Začíná večer, venku je krásně,
těším se na Tebe, a chci skládat básně,
úsměv máš krásný, oči jasné,
dělí nás pár hodin a vše bude jasné,
ticho a klid bude s námi,
jen tvá slova s mými budou ladit,
chci se tě dotknout, na ústa políbit,
usmát se a tohle ti říci...
Jsem ráda, že jsi, jsem ráda, že tě znám,
buď proto milý, upřímný a věrný,
a až poté bude svět patřit nám.

Stýská se mi víc a víc,
potřebuju tě, kdy se mi vrátíš?
Nikoho jiného já nehledám,
jsi ten pravý, a proto já umírám...
Těžko se na tebe zapomíná, když tě stále miluji...
Jsi daleko, a proto ti věrně slibuji...
Že až se jednou vrátíš,
budu zas tvou jedinou a ty mým jediným...
Stesk, žal a bolest mě ničí,
pomoz mi, tvoje láska mě vyléčí!

Když vítr na pláži ovívá tvé tělo
a tobě přitulit by se chtělo...
Když hvězdy na nebi jasně svítí
a ty chceš v náruči býti...
Když nastanou ta krásná letní rána,
kdy nechceš se probouzet sama...
Pak uvědomíš si,
že láska je to nejcennější, co máme,
i když si to často nepřiznáváme.

Milovat je krásné,
dají se k tomu skládat i básně,
milovat je věřit a umět se smát,
jeden druhému dokázat novou šanci dát,
v lásce se může stát mnoho chyb,
jen jde o to, aby to každý dokázal pochopit,
uměl odpustit, uměl se usmát,
říci - lásko, nechoď, ale prosím zůstaň,
pak poznáš, že jsi milován.

Láska je jako božský květ,
je pocta utrhnout ho smět.

Možná by bylo lepší se do Tebe převtělit,
možná už bych se nabažil Tvojí bezchybnosti,
už bych se nechtěl nikdy oddělit,
ani kdyby ses mě snažila vyprostit.

Ležela jsi vedle mě na pláži,
tak překrásná v slunce záři,
stačilo ti jednou pohlédnout do očí
a věděl jsem, že se můj svět zatočí.

Na obloze hvězdy svítí,
měsíc se ukázal,
tma láká do svých sítí,
někdo by už spal.

My však jdeme ruku v ruce,
krásné noci vstříc,
je jak stvořená pro milence,
co můžem si přát víc.

Splníme si všechny touhy,
než zas nastane den,
připijem z rozkoše strouhy,
na náš noční sen.

Na zázrak čekala jsem já,
kdy přijde moje druhé já!
A ty jsi přišel, nečekaně jako bouře!
Cit a lásku jsi do mě vložil!
Má duše prázdná se cítí bez tebe.
Má lásko, miluju Tě.