Zamilované básničky

Láska je jako božský květ,
je pocta utrhnout ho smět.

Možná by bylo lepší se do Tebe převtělit,
možná už bych se nabažil Tvojí bezchybnosti,
už bych se nechtěl nikdy oddělit,
ani kdyby ses mě snažila vyprostit.

Ležela jsi vedle mě na pláži,
tak překrásná v slunce záři,
stačilo ti jednou pohlédnout do očí
a věděl jsem, že se můj svět zatočí.

Na obloze hvězdy svítí,
měsíc se ukázal,
tma láká do svých sítí,
někdo by už spal.

My však jdeme ruku v ruce,
krásné noci vstříc,
je jak stvořená pro milence,
co můžem si přát víc.

Splníme si všechny touhy,
než zas nastane den,
připijem z rozkoše strouhy,
na náš noční sen.

Na zázrak čekala jsem já,
kdy přijde moje druhé já!
A ty jsi přišel, nečekaně jako bouře!
Cit a lásku jsi do mě vložil!
Má duše prázdná se cítí bez tebe.
Má lásko, miluju Tě.

Úplněk nad hlavou,
jasnou nocí jdeme,
táhnuti dálavou,
moc se chceme.
Celou noc půjdeme,
pořád spolu,
až ráno dojdeme
k nám domu.

Ladně se hýbou tvé boky,
tohle bych vydržel roky,
jenom se dívat na tebe,
u srdce krásně mě hřeje...

Hvězdičko moje zářící,
vystoupej se mnou až k Měsíci,
tam budem se vášnivě líbat
a ostatní hvězdy se budou dívat.

Šla jsem jednou po chodníčku,
šlápla jsem tam na růžičku,
růžička se zlomila,
naše láska skončila.

Hudba hrála, tělo na tělo,
přitulit k tobě se mi zachtělo,
krátce ses mi zadíval do očí
a už jsem byla v tvém náručí.
Parket se najednou zastavil,
když jsi mě prvně políbil,
ztrácela jsem se v teple tvého těla,
stále víc tulit jsem se k tobě chtěla.
Pak řek jsi - co takhle jít ven?
Vzal jsi mě k sobě, bylo to jak sen.
Teď jsem tvoje už druhý rok
a nikdy bych nezměnila tenhle krok.