Ztracené slzy

Jen ztracené slzy, pár fotek k tomu,
jen srdce vyryté do kůže stromu,
patřil nám svět, zbyly jen střepy,
proč ten, kdo miluje, je hluchý a slepý...

Se zbytky štěstí bloudím svým žitím,
jen ozvěny ticha do sítě chytím,
platím i za to, co cenu nemá,
k čemu je zlato, když píseň je němá...

A trny jsou větší než květy růže,
srdce je vyryté teď do mé kůže
a z prince na bílém koni
je šašek, co o samotě slzy roní.