Venku už se bouře blíží,
to déšť na nás ještě vzhlíží,
a když černý oblak objeví se,
déšť už nezastaví se.

Kapky z nebe padají,
a už trávu hltají,
každý květ a každý strom
čeká na tu kapku svou.

Já už hledím za oknem,
a tvou kapku hledám jen,
kdo ti kapku přinese,
když už nikdy neobjevíš se?

Někdo déšť moc nemusí,
proto deštník vezme si,
co komu déšť udělal,
vždyť on kapky nese nám.

Dotek kapek ostrý je,
ani mé srdce nezastaví se,
bije tady pro tebe,
místo deště do nebe.

Tolik kapek přece já neunesu,
jenom jednu ti dnes přinesu,
kapka, která patří tobě,
hledá se tak dobře,
spadne ona vůbec někdy,
nebo zůstane už navždy v nebi?

Déšť mi padá do duše,
kapek hodně prolítne,
tu tvou chytím do dlaně,
chvilku mi tam zůstane,
hodím ji tam do louže,
i když tvoji krásu nepřemůže.

Kapka se v louži odráží,
moje duše překáží,
moje duše vidí ji,
nic už před ní neutají.

Kapky když letí tmou,
já už čekám milou svou,
kapky hustě padají,
a mé oči nestíhají.

A když ONA ke mně přijde,
každá kapka rozzáří se,
vidím to já na nebi,
každá kapka velebí.

Vlasy její mokré jsou,
tam se jí ty kapky navinou,
nikoli však mojí vinou,
snad to kapky prominou.

A rty její vzácné jsou,
ať už kapky ustanou.