Zamilované básničky

Když den přeruší noc bezednou
a ranní mlhy se zvednou,
já vstávám do krásného rána,
protože vím, že nejsem sama.

Jestli mi nabízíš skutečnou lásku,
budu ti opravdu věrná,
potom budeš žít v lásce.
Vždycky ti budu stát po boku,
budu skálou, o kterou se můžeš opřít,
budu tady, až zestárneš,
abych tě měla a držela,
když je v nás láska.
Přísahám, že budu vždycky silná,
potom mám důvod ti dokazovat,
že patříme k sobě.
Budu zdí, která tě ochrání
před deštěm a větrem,
před bolestí a utrpením.
Tak to má být,
všechno pro jednu lásku,
ale nikdy nespatříš mě na kolenou,
já nejsem z těch, co o lásku prosí,
i kdyby jsi byl sebehezčí,
nespatříš v mých očích slzy.
I kdyby se objevila,
já setřu si ji potají,
abys nemyslel, že kvůli tobě padají.

Láskou zasažena
byla jedna žena,
jsem to já.
V mé mysli je jen
dnem i nocí ten,
co mě rád má.

Už je to pár roků zpátky,
co jsme se vídali každý den,
ale ty jsi v mé mysli stále.

Neumím to a ani nechci zastavit,
protože srdce ví nejlíp, co cítí.

Cítím to pokaždé, co jsem s Tebou,
srdce mi div nevyskočí ven, jak buší.

I když jsi pro mne zakázaná, já nemohu přestat.
Je to tak silné, nevím, co bude dál.

Je to přímo tady a nedá se to změnit,
láska nejde přeskočit ani nad ní zvítězit.

Když to jednou přijde, cítíš to celým svým tělem,
a na tom se nezmění vůbec nic.

Jestli je to přátelství, nebo něco víc, je záhadou.
Tvé oči však nikdy nelžou.

Bojím se však něco nezlomit, a tak stále mlčím.
Pokud by ale mé srdce mohlo mluvit,
všechno by bylo jednodušší.

Někdy mám pocit, jako by to mé tajemství,
už všichni znali a čekali jen na to, až to má slova potvrdí.

Jak s tím dál bojovat nevím,
ale je to každým dnem stále těžší.

Docela mě to překvapilo,
že se to tak krásně
nakonec vyvrbilo,
já skládám básně,
o tom, jak šťastná jsem,
že krásný je svět,
já poznala jsem sen,
chci jen chválu pět.

Potkali jsme se na koleji,
ještě dnes se té historce směji,
místo do pokoje vyšla z koupelny ven
a běhala po chodbě v ručníku jen,
džentlmeni prý u ní mají naději.

Láska, to je něco,
ta přemůže kdeco,
nenávist a lež,
před láskou se střež,
síla lásky je v nás
a má amorův pás.

Když vybrat bych si měla,
s kým navždy být bych chtěla,
byl by to on.
Můj princ pohádkový,
přítel prostě snový,
mého srdce šampion.

Jak je to krásné,
když se dva potkají,
co k sobě patří
a dohromady se dají.

Jak je to krásné,
když mám já jeho,
moje srdíčko,
miláčka mého.

Zdál se ti už dlouho, slyšel jsem,
prý moc špatný to sen,
že prý já jinou mám,
že prý na tebe, jsem snad já zapomněl.
Zdál se ti poslední dobou, tak špatný sen,
že ztrácí se tvůj stín, který tě miloval,
a tak moc rád tě měl.
Zdálo se ti, že tvé srdce najednou opouštěl,
ten, co tě miloval, ten, co tě rád tak moc měl.
Zdál se ti sen,
proč prej, ti tak často, najednou nepíše jen.
Ten, co tě miloval,
ten, co stále, tě miluje a rád tě má,
proč ti teď dlouho nepsal jen,
špatně prý usínáš,
ráno vstaneš, si říkáš,
fuj, to byl zase špatný sen.
Miláčku, byl to jenom, hodně, hodně špatný sen,
miluje tě stále dál, a jenom tebe má v srdci svém.