Zamilované básničky

Špatně vidím...
A když Tvou lásku zdolám...
Tichým hlasem do tmy zvolám...
„Ztracený... Jsem trosečník!”
Za Tvou lásku...
Jen říkám...
„Dík!”

Co skončit nemělo,
skončilo.
Hrozně to bolelo,
málem mě zabilo.
Ale teď tu stojím,
nová a šťastná,
a pevně věřím,
že budoucnost bude krásná.

Sám sobě - žalářníkem?
Uvězněný ve svém žití...
Sám v sobě - i pekelníkem?
Jako vězeň hledám kvítí...
Zdi jsou strmé - skoro skály!
Slunce jimi neprosvítí...
Zbourám! Nevím! Proč tu stály?
Snad odpovědi? Budu míti?

Tvá myšlenka je Tou odpovědí...
Nebo se to - jen tak jeví?
Možná ano! To však motýl neví...
Pa a čekám za zdí - snění.

Chybějí mi, lásko, tvé doteky,
chybějí mi tvé sladké rty,
chybí mi to tvé krásné líbání,
chybí mi to naše nádherné milování.
Chybíš mi, lásko, ty celý,
miluji tě, zlato, jsi skvělý,
s tebou je to tak nádherný!!!

Jsi mužem co mi imponuje
Tvé zkušenosti i Tvůj náhled
Mé srdce pro Tebe bije
Ukázal jsi mi jiný svět
Možná to vypadá, že jsem chladná
Ty však snad víš
Že situace není snadná
Myslím na Tebe a na Tvou duši
I na věci na které se nemyslet sluší
Posílám Ti mnoho polibků
Do dnešní noci i do všech zítřků :-)

Potkali jsme se v restauraci,
popíchnul jsem ji, ať se nepozvrací,
celého mě ohodila
a pak se mi omluvila,
dnes spolu už rok a půl
sdílíme společný stůl,
a taky lože,
ach, to je dračice, bože!

Miláček je to můj
a já stůj co stůj
stojím při něm.
Náhle se zázrak stal
a on při mně stál,
je to jak sen.

Snad mám u něj naději,
jen jeho mám nejraději,
co bez něj si počít.
Nedokážu si to představit,
to svět by musel zastavit,
abych bez něj mohla žít.

Láska lidem vládne,
někomu dřív nebo později.
Naše srdce neomládne,
zažívejme ji častěji.

S jinou osobou či stejnou,
hlavně ať zůstane ti věrnou.
Kryj své srdce jak svá záda
a nespoléhej, že má tě ráda.

Láska není to, co lidé chápou.
Všichni jistě víte, co chci říct.
Přesto bez ní ve světě tápou.
Každý ji chce čím dál víc.

Ať s osobou jednou či více.
Na co bys jinak na tom světě byl.
Já bych radši vydýchal své plíce.
Pro toho, s kým chci, abych žil.

Smutný je háj, kterým jsme chodili,
smutný je potok, kterým se brodili.
Neslyšet více skřivánka hlas,
z oblohy zmizel sluneční jas.
Tupá je rána, kterous mi zasadil,
není tu nikoho, kdo by ji pohladil.
Krví se barví vůkol kapradí,
nebude nikoho, kdo lásku tvou nahradí.