Zamilované básničky

Mluvíš tichým hlasem, já tě tak ráda poslouchám.
Mluvíš a mně se zdá, že čím dál víc ráda tě mám.
Vím, že za chvíli natáhneš ke mně dlaň,
pohladíš moje tváře a řekneš, moc rád tě mám.
Pak vezmeš mě do náruče, a jako dítě kolíbat.
Budu slyšet, jak tvé srdce tluče,
a při té hudbě usínat.
I kdybych se v noci náhodou probudila,
budeš mě stále objímat,
spatřím tvář, jenž nad všechny je mi milá,
lásku, s níž chci usínat.

Stále tě musím potkávat,
rozum se s láskou ve mně pere,
je to strašné, co se ve mně děje,
já už takhle nemůžu žít,
ty dva pocity v sobě stále mít,
když tě vidím, už to zase začne,
pořád a stále dokola,
to není láska, to je snad pohroma,
nechci tě vidět, rozum říká,
ale srdce neposlouchá
a stále si svou písničku zpívá,
už mě to unavuje,
poslouchat to, co ve mně v tu chvíli buje,
snad se to skončí šťastně
a já nebudu myslet,
jak se mi z pohledu na tebe dělá krásně.

Miláčku,
Zas Ti píšu básničku.
Myslím na Tebe pořád
Každý den
Snad to není jenom sen
Je mi těžko na srdci
Snad to můžu přemoci
A úsměv svůj si zachovat
Miluji Tě :-)

Děkuji tobě, lásko, že jsem pro tebe žil.
Na tvých křídlech nechal se nést, když jsem o tobě snil.
Jak moc samotou se trápil, po tobě jen toužil.
Ve svých snech tě dlouze líbal a něžně hladil.

Děkuji životu, že jsem tvou krásu aspoň na chvíli spatřil.
Na kolenou klečel a hlavu svou v pokoře sklonil.
K tobě se modlil a víc než v boha tvému úsměvu věřil.
Byl jako slunce, co mě hřál, když v duši mé zářil.

Děkuji tvým hlubokým očím, jejich pohled jsem miloval.
Jak jsou upřímné, když do nich jsem se koukal.
Ten hluboký pohled plný citů v nich rozpoznal.
Plamínky vášně a slzičky štěstí, když jsem tě líbal.

Děkuji tvým rtům, vždyť svými jsem se jich dotýkal.
Jak byly sladké, na jejich chuť na jazyku jen vzpomínal.
Ty dva plátky růže rudé, jejich křehkost dobře poznal.
Jejich střípky, co bolí, navždy do duše své jsem uschoval.

Pokračování básničky

Prvně jsem ji viděl na zápraží,
jak se k nám domů dostat snaží,
zlodějka to nebyla,
moc se mi líbila,
až pozdě jsem si uvědomil
svůj prvotní omyl
- srdce mi scizila.

Každou noc chci usínat vedle tebe,
každou noc vnímat, co cítíš,
splynout v jednu bytost,
v pomalém proudu nechat se nést
až ke strhujícím vodopádům.
Z bouřlivých kaskád vzlétnout až k nebesům
a společně dotknout se hvězd.
Každé ráno probouzet se vedle tebe,
vidět rozbřesk,
kdy se slunce třpytí na tvé hebké kůži
a v dlaních cítit tvou rozprouděnou krev.
Zlatavý úsvit zaplaví naše nahá těla,
která se podle dávného rituálu opět změní v jedno.

Bosýma nohama sklepávám rosu z křehké trávy,
co ulpěla mi na dlani, snad jedna z tvých slz.
Lehce slíbávám lesklé cestičky na tvé tváři,
dotýkám se tvých rozechvělých rtů
a cítím každičký detail našich propletených rukou.
Vzpomínám na naši první noc,
na dotyky tvojí horké kůže,
chvěla jsem se v tvých pažích
jak bezbranný lístek ve větru.
Chci se schovat do tvých dlaní
a bez zábran se oddat citu,
co umí z jiskry udělat oheň.
Ohromný žár spaluje moje srdce
a tvé slzy dají vzniknout novému poutu,
ještě silnějšímu, než bylo to předtím.
Najednou ze mě vyplouvá na povrch
něco nového, krásného,
co spalo hluboko, aby nebylo raněno.
Něco moc křehké a to ti teď dávám.
Věřím, že ty mi neublížíš.
Už vím, co je to láska,
už vím, co těch pět písmen znamená.

Má krásné dlouhé řasy
a ještě krásnější a delší vlasy,
a co se týká jejích očí,
tak z těch se mi hned hlava točí,
i hvězdy jí musí závidět,
jak se dívá na ten svět.
Prostě chybu nemá,
moje vyvolená.

Jak jsi krásná, když se tvoje tvář směje
září jako slunce a na duši z toho hřeje
to teplo sálá a ostych jako led taje
srdce pookřálo a ódy na lásku pěje.

Po nitkách té záře jako ve snu za noci kráčím
jdu v jeho stopách, jak hřeje, o tvé kráse sním
jak je dokonalá ve své skromnosti, jak úžasná, jen já vím
když se usmívá, jako letní den bez mráčků, hořím.

Jakou sílu má, nic nestojí a mnoho dává
stále ho vidím, to slunce, co hřeje, to se stává
nosím ho v sobě, ten tvůj smích ve mně zůstává
radost a štěstí probouzí, když se tvoje tvář usmívá.

Miluji tvůj úsměv, ty něžné a svůdné rtíky
chci je líbat, ochutnat tu sladkou chuť, těmi doteky
jeho zář, jak ve mně hřejí ty tenké světla nitky
vzplála ve mně vášeň, jak hoří ten oheň čisté lásky.

Čas za noci jak rychle ubíhá, jeho tempo znám jen
ráno na nitkách světla se probudím, byl to jen sen
v zamlžených ulicích kráčím, jak ponurý a šedý je den
stále ho hledám, tou jeho krásou jsem poblouzněn.

Prosím slunce, ať zapadá, chce se mi spát
den snad skončí, ať můžu si nechat zdát
o tvé kráse, co září jako slunce, chci tě líbat
vidět tvůj úsměv a svými rty se jich dotýkat.

Miluji tu jeho zář, jako o slunci jen o něm sním
ty nitky jeho světla, jejich teplo v sobě nosím
jak jsi krásná, jen tiše šeptám, o jedno prosím
hladit tvá líčka, něžnými dotyky, doufám, že smím.

Sleduji milostný tanec bílých labutí.
Dojímá mě něha těch dvou němých tváří.
Prý když jeden z párů zemře,
druhý už nikoho nehledá,
a navždy pluje životem sám.
Po večerech se nad jezerem
táhne žalostná labutí píseň,
jak jeden volá druhého.
Ve večerním soumraku
si lehký vánek pohrává s lístky osiky,
co se vznáší k hladině.
Dotýkám se míst, kde jsi mě hladil,
a jako smutná labuť hledám
poslední kousky tepla, které jsi tam zanechal.