Zamilované básničky

Vím, je to sen, ten spoustu let mám,
je v něm obraz, co objímá rám,
plátno sluncem září, tu dokonalost znám,
olej s dívkou půvabnou v tom snu vídám.

Hra světla a stínů, to jen štětec maloval,
svými tahy, tou rukou, barvám příběh dal,
s citem a láskou v srdci jej malíř maloval,
co vypráví za příběh a já mu tiše naslouchal.

Stůl prostřený a slunce se oknem dívá,
paprsky hřejí a světlo v zahradě přibývá,
kráska zasněná se jen něžně pohledem dívá,
den se probouzí a strom je vzpomínka živá.

Pokračování básničky

Nejvíc krásná
na světě je láska,
kdo miluje,
z ráje si uždibuje.

Víš, jaké to je, ráno vstávat s myšlenkou na Tebe?
Víš, jaký je to pocit, když se ti někdo zaryje až do srdce?

Minuty se mění na hodiny,
a já si přeji být vedle Tebe.

Jsi tak blízko a přitom tak daleko,
jsi mimo mě a přitom tak hluboko ve mně.

Čím víc chci, tím méně se mohu pohnout,
tak mě nech cítit to, co už cítím.

Milovat znamená někoho mít,
na kom vám nadevše záleží,
milovat je i něco si odepřít,
protože hlavně o lásku běží.

Celý den se usmívám,
protože ráda mám,
našla jsem konečně
toho, s kým chci být věčně.

Zamilovaný jsem
celý den,
myslím na ni
i ze spaní.
Ona, jedině ona,
zas a znova,
jen ji miluji,
jí věrnost slibuji.

Hodně mě potěšil,
že na mě hodný byl,
jiný kluk by se na mě vykašlal,
ale on mi šanci dal...
Jupijajé, jupijajou,
půjdeme cestou společnou.

Láska mi sílu dává,
abych to tady dala.
Svět je hodně těžkej,
ale můj kluk hezkej.
Často se mi o něm zdává.

Láska je naším údělem,
být s ní je jako sen,
nikdy bych ji za nic nedal,
takovou holku jsem vždy hledal.

Venku svítí sluníčko
a mně bije srdíčko,
zběsile, ostošest,
nechám se láskou vést...