Stín na mou duši háže,
že láska láskou již být nedokáže.
V dobách dřívějších byla láska snad,
citem, jenž nikdo nedokázal obelhat.

Dříve ctěno její jméno bylo,
dnes se nám pro zradu zalíbilo.
Láskou nazýváme city shnilé,
aby ráno mohli jsme se cítit provinile.

Úsměvy, lži a milé řeči,
muži se nedvoří, ženy uvěří přeci.
S kapkou alkoholu může se zdát,
že s obrovskou láskou dnes budou spolu spát.

Naprosto vše mění úsvit ranní,
cítí bolest, úlevu, či pohrdání?
Dechberoucí cit spaloval muže i ženy,
jen jedna žena a jeden muž byli vyvolení.

Dnes však láska pro nic jiného není,
než pro mrzké potřeby a hrubé zacházení.

Stín na mou duši háže,
že láska láskou již být nedokáže.