Zamilované básničky

Mé srdce je láskou plné,
už jenom díky tobě,
ty tolika lásky mi dáváš,
jsi báječný, pěkně se o mě staráš.
Pokaždé když se do tvých
krásných očí podívám,
láskou se pro tebe rozplývám.
Moje srdce je zamilované,
to jenom do tebe, ty můj kocoure,
děkuji ti za to vše,
je to s tebou báječné...

Zamilován až po uši
do dívky, co nic netuší,
pohybuji se v její blízkosti
a užívám si její přítomnosti.
Mám šanci, nemám?
Stále správná slova hledám,
abych ji oslovil
a svou lásku jí vyslovil...

Jsi mé sluníčko, co mě stále hřeje,
chci, aby jsi mě hřál tak krásně dále.
Jsi pro mě to největší štěstíčko,
když tě pokaždé vidím, rozbuší se mi srdíčko,
jsem za tebe, lásko má, vděčná,
jsem tak moc šťastná.
Jednoho dne chci si tě, lásko, vzít,
jsi mé sluníčko a já bez tebe
už nedokážu vůbec žít.
Miluji tě...

Láska je jako růže,
co krásně vonět může,
nebo trny rvát
srdce nastokrát.

Motýlci ve mně lítají,
už se ničím netajím:
Miluju ho! Je můj sen!
A chci být s ním už jen...

14 dní jsme odděleni od sebe,
myslím na Tebe a bije srdce mé.
14 dní Tě nemám a mít nebudu,
chybíš mi a strašně moc Tě miluju.
14 dní to musíme bez sebe vydržet,
víš, lásko, jen s Tebou mě baví svět.
Už se strašně moc těším, až se vrátím domů,
a že budeme zase spolu.
Bez Tebe se mi nechce chodit spát,
stýská se mi po Tobě, lásko má.

Pocity se ve mně perou,
okouzluje mě svou něhou,
nepodlehnout je stále těžší,
bez ní jsem z jezdce pěší.

Rozum mi říká: Dost!
Ale srdce velí opačně,
ta holka je prostě kost
a je nám spolu senzačně...

Po těle je mi krásně,
má duše skládá básně,
když v polibcích se utápíme
a oba moc dobře víme:
Takhle to bude navěky,
už jenom SPOLU já a ty.

Náš pohled do očí,
když jiskra přeskočí,
těžko se bráníš.

Když nevíš kudy ven,
jen si prostě užívej,
to, co cítíš.

Tvůj pohled řekne tisíc slov,
když se na mě podíváš,
tak přestaň se bát a buď se mnou.

Tvé oči zářící, mé srdce bušící,
neříkej mi, že to nikdo nevidí.

Máš strach, já to vím,
hranice asi nepřekročíš,
ale tam uvnitř se trápíš...

Přátelé, co se spolu smějí,
přátelé, co si spolu o všem povídají,
jenže co k tomu říct, když cítíme něco víc?

Kroužíme kolem sebe, neznáme cestu zpět,
i když s hlavou v oblacích,
v našich srdcích a v našich představách,
je to něco víc...