Smutné básničky

Osud ke mně promluvil
a nebylo to hezké,
lásku ve mně zahubil,
na světě je to těžké.
Nevím, co dělat mám,
ve svém srdci umírám.

Usnout a spát,
usnout a spát a už se nikdy neprobudit,
usnout a spát a už nic necítit,
usnout a spát už na věky!

Žádná starost,
žádná úzkost,
žádné deprese.
Jen usnout a spát už navždy!

Nemáš city,
nic nebolí,
nemáš trápení,
jen usnout a spát už na věky!

Už se blíží tvoje chvíle,
už víš, že se něco děje,
už se nemáš čeho bát,
už jen usnout a vždy spát!

Pokračování básničky

Kdo miloval, dobře ví,
že nešťastnou lásku nic nespraví,
svět totiž není vždycky fér,
jednomu dávej, druhému ber.

Moje srdce otrávil jed,
poznala jsem to hned,
že naše láska šťastná nebude,
proč jsi tak krutý, osude??

Bylo mi krásně,
skládala jsem básně,
než se objevil
ten, co mé srdce zabil.

Smutek žilami koluje
tomu, kdo nešťastně miluje
a nemůže si pomoci,
teskně volá do noci:
Miluji tě, vrať se mi prosím!

Přišel jsem o ženu,
možná ji někde doženu,
anebo také ne,
jak to dopadne??

Hrozně moc mi chybí
ten, co se mi líbí,
dala bych cokoliv,
aby to bylo jako dřív.

Pánbůh mi lásku dal,
snad proto abych se bál
a zoufalstvím umíral,
nevím, co bude dál.

Svou lásku jsem měl,
však starat se o ni jsem zapomněl
a osud mi ji vzal,
nevím, jak žít dál.