Básničky 1681 - 1690 / 2157
Miloval jsem,
zradila jsi.
Prosil jsem,
odkopla jsi.
Radil jsem,
neposlechla jsi.
Až On tě zraní,
budeš na to sama asi.
Nehledej pak náhradníka,
hledej pravé lásky krásy.
zradila jsi.
Prosil jsem,
odkopla jsi.
Radil jsem,
neposlechla jsi.
Až On tě zraní,
budeš na to sama asi.
Nehledej pak náhradníka,
hledej pravé lásky krásy.
Mám slzy velké jako hrách,
a srdce mé jímá bolest, trápí strach.
Zdali zbyla v tobě aspoň špetka lásky,
kdybych pohladit směl tvoje jemné vlásky.
Moje láska, ta vždy pravá byla,
ty snad o kámen jsi zavadila.
A spadla.
Já vím, bolí to moc, to už taky znám,
kde jsi, holubičko?
Chtěl bych ovázat ti ránu, ač sám jsem zraněn.
Ale ty musíš volat o pomoc.
Stalo se spoustu věcí,
Některé jsem pochopil, jiné snad,
ale srdce moje je vždy tvoje přeci.
Tak proč utíkáš mi někam na západ?
Nikdy není pozdě ovázat bolavé srdce,
nikdy není pozdě, stát se rytířem,
nikdy není pozdě na koně spolu sednout,
a prohánět se mlhavým úsvitem.
a srdce mé jímá bolest, trápí strach.
Zdali zbyla v tobě aspoň špetka lásky,
kdybych pohladit směl tvoje jemné vlásky.
Moje láska, ta vždy pravá byla,
ty snad o kámen jsi zavadila.
A spadla.
Já vím, bolí to moc, to už taky znám,
kde jsi, holubičko?
Chtěl bych ovázat ti ránu, ač sám jsem zraněn.
Ale ty musíš volat o pomoc.
Stalo se spoustu věcí,
Některé jsem pochopil, jiné snad,
ale srdce moje je vždy tvoje přeci.
Tak proč utíkáš mi někam na západ?
Nikdy není pozdě ovázat bolavé srdce,
nikdy není pozdě, stát se rytířem,
nikdy není pozdě na koně spolu sednout,
a prohánět se mlhavým úsvitem.
Malý chlapec u moře sedí,
dívá se na nekonečné vlny,
též skály vodní tříští zahaleny,
s hlavou v dlaních tam do dáli hledí.
Čeká na tátu, až se z plavby vrátí,
aby ho na člunu zas povozil,
aby s ním sítě do vody spustil,
a horký čaj pili spolu pro zahřátí.
Chodívá tam den co den,
na ty čnějící malé skály,
jeho oči stále pátrají v dáli,
jak světla majáků s každým večerem.
Stále čeká na ten den,
kdy jeho otec objeví se,
dlouze na sebe zahledí se,
s mírným pokojným úsměvem.
Ale není to už chlapec malý,
dvacet let sem denně chodí,
a očima zkoumá každou z lodí,
čeká na tátu, jež se nikdy nevrátí.
dívá se na nekonečné vlny,
též skály vodní tříští zahaleny,
s hlavou v dlaních tam do dáli hledí.
Čeká na tátu, až se z plavby vrátí,
aby ho na člunu zas povozil,
aby s ním sítě do vody spustil,
a horký čaj pili spolu pro zahřátí.
Chodívá tam den co den,
na ty čnějící malé skály,
jeho oči stále pátrají v dáli,
jak světla majáků s každým večerem.
Stále čeká na ten den,
kdy jeho otec objeví se,
dlouze na sebe zahledí se,
s mírným pokojným úsměvem.
Ale není to už chlapec malý,
dvacet let sem denně chodí,
a očima zkoumá každou z lodí,
čeká na tátu, jež se nikdy nevrátí.
A tak tu stojím s kyticí růží,
v hlavě mám zmatek, dech se mi úží,
panna či orel, co mi teď padne,
bez tvojí něhy, lásko, jsem na dně.
v hlavě mám zmatek, dech se mi úží,
panna či orel, co mi teď padne,
bez tvojí něhy, lásko, jsem na dně.
Příroda pomalu usíná,
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
do pestrých barev se halí listí.
Já opět se smutkem vzpomínám
na ty dny minulé...
... co přinesou mi roky příští?
Malebný lístek padá z javoru,
tak jako moje láska padla.
Smrt vzala mi blízkost Tvou, něhu a oporu,
má duše bez tebe zoufale zvadla.
Jen syn byl tím milým plamínkem,
co blýskal se na lepší časy.
Dávno není malým miminkem,
dospěl a já ho ztrácím, asi.
Chce jít sám, tou svojí cestou,
za novým, šťastným životem.
Za dívkou, milou, za nevěstou.
Já mu to přeji...
ať nezůstane, jako já - samoten.
A tak se vracím k podzimu,
kdy příroda na čas odpočívá...
Kdy připravuje se na zimu
a ve vánočním čase - plíživá samota
se mi zas do očí věrně dívá.
Jak netvářit se kysele,
když ztratila jsem přítele...
Ještě včera tu byl
a náhle mě opustil...
Ptám se smutně osudu,
proč být s ním nemohu.
Člověk po něčem touží
a jenom se pořád souží...
když ztratila jsem přítele...
Ještě včera tu byl
a náhle mě opustil...
Ptám se smutně osudu,
proč být s ním nemohu.
Člověk po něčem touží
a jenom se pořád souží...
Ztratila jsem tebe,
bytost, kterou jsem tak milovala,
avšak zjistila jsem jak moc,
až když jsem tě ztratila.
Teď jsem s tebou často,
přesto cítím, že mi chybíš.
Chybějí mi tvé prosté a normální věci,
co jsme dělali spolu.
Vidět tě, jak se probouzíš a otvíráš víčka.
Slyšet, jak si promlaskneš, když spíš
a chytit tě za ruku a zahřát prokřehlé prstíky.
Vidět úsměv a při doteku našich obličejů citit,
jak máš studený nos.
Tyhle a ještě moc dalších věcí,
které mi tě připomínají.
Proč jsou tedy společné chvíle krásné?
Přesto neumím, nebo nedokáži vrátit to,
co bych vrátit chtěla.
Silná můžu být, ale se skálou pohnout nedokáži.
Milovat můžu, ale má láska nedokáže
rozehřát tvé promrzlé srdce.
bytost, kterou jsem tak milovala,
avšak zjistila jsem jak moc,
až když jsem tě ztratila.
Teď jsem s tebou často,
přesto cítím, že mi chybíš.
Chybějí mi tvé prosté a normální věci,
co jsme dělali spolu.
Vidět tě, jak se probouzíš a otvíráš víčka.
Slyšet, jak si promlaskneš, když spíš
a chytit tě za ruku a zahřát prokřehlé prstíky.
Vidět úsměv a při doteku našich obličejů citit,
jak máš studený nos.
Tyhle a ještě moc dalších věcí,
které mi tě připomínají.
Proč jsou tedy společné chvíle krásné?
Přesto neumím, nebo nedokáži vrátit to,
co bych vrátit chtěla.
Silná můžu být, ale se skálou pohnout nedokáži.
Milovat můžu, ale má láska nedokáže
rozehřát tvé promrzlé srdce.
Jak se to může stát,
že člověk, který má tak rád,
vždy skončí v pláči.
Vždyť láska tak něžná je,
tak proč mě zraňuje,
slzy v dešti tančí...
že člověk, který má tak rád,
vždy skončí v pláči.
Vždyť láska tak něžná je,
tak proč mě zraňuje,
slzy v dešti tančí...
Básničky 1681 - 1690 / 2157
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2025 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy