Smutné básničky

Myslím na tu jedinou...
co nebude nikdy mou...
proč dopustil to svět...
Chtěl na rukou jsem ji nosit,
něhou jí víčka orosit,
však odvál vítr ten květ...

Den co den, noc co noc,
volám lásku o pomoc,
proč mě nikdo nemá rád,
jsem nejhorší na světě snad?

Vztah - krach,
lest - bolest,
skutek - smutek,
konec - zvonec.

Už nikdy nevyjede vlak,
co vozil nás do oblak,
na nádraží vrcholné rozkoše,
láska nám spadla do koše...

Láska mě zklamala,
milá mě nechala,
svět se přestal točit.
Můj život je jako snímek
ze smutných vzpomínek,
co se neměl točit...

Dny pomalu plynou, naděje hynou.
Život krátký zdá se mi vratký
a po tváři sebevraha konečně stékají slzy blaha.

Nic nikam nevede
- skepse zas přináší jen temná nebe.
Svit duše jen ve snech bývá,
a v šeru tupých citů smysl těžko se hledá.

Proč žít a zbytečně něco chtít,
když nemusím být a radši už jen navěky snít.
S kapkami deště pak objaly mě neviditelné kleště.
Srdce kamenné zákeřná úzkost pohltila,
hnus obsadil mou ztracenou mysl
a konečně jsem zjistila, že nic už nemá smysl.

Snad jen mít záminku pro něco žít,
snažit se zažít krásu,
co stejně nikdy nemůžeš mít.
Mít sílu s životem se prát,
užívat si den a s falešnými kamarády se smát.
Ale když není důvod bourat hráze,
život se nežije zrovna snáze.

Nebýt schopen vyslovit svá přání, být na dně
a přesto zachovávat dobrá zdání
navzdory tomu, že zdá se ti, že jsi paralyzovaný.
Spěchat nikam a přicházet pozdě,
zkrátka můj život ve stavu nouze.

Přemýšlím jen o ní,
proč slzy roní,
když jí nejsem nablízku.
Teď poznal jsem to sám,
když ji tu nemám,
mám v srdci bolístku.

Tralalí tralalá,
proč jsi byla nej kámoška.
Pořád jsi mi jenom lhala,
že sis kotník třeba zvrkla.

Lhala jsi mi každý den,
a já myslela, že to byl jenom sen.
Já blbá ti věřila!
A pak jsem se tě zastala!

Na rybničním břehu
Tam, kde se s nikým nepotkáš
Hledám tvoji něhu
Tam toužím být s tebou
Hledět na vodní hladinu
Ležím na břehu rybníka
Vodní krásu vnímám
Myšlenka stále uniká
Ani nevím kam
Kouzelné zátiší lesa
S vodní hladinou
Mé srdíčko plesá
Chtělo by být s tebou
Sním s otevřenýma očima
Nechci tu krásu zaspat
Otevírám je dokořán
Mizí sen i plán
Zase jsem ve svém
Každý sám
Až do rána
Tak sama

Vyju smutkem do noci,
kdo mi může pomoci?
Zranila mě moje hvězda,
teďka dělá, že mě nezná...

A já ji mám,
to přísahám,
pořád stejně rád,
co teď mám dělat?