Básničky 1701 - 1710 / 2105
Tďe zjara jsme měli výročí seznámení,
Tvůj hrob rozpouštím slzami.
Co bylo, je - už dávno není,
vše krásné je pryč, za námi.
V duchu si s Tebou rozprávím,
já stěžuji si vánku,
o Tobě v temných nocích sním,
když uléhám sama k spánku.
Ve snu se mi zpět navracíš,
já denně Ti mávám vzhůru,
z mých představ se vůbec neztrácíš,
vzpomínek mívám fůru.
Kytičku na hrob pokládám,
cítím tu vůni kvítí.
Lásko - já bez Tebe žít nezvládám,
víc už Tě nemohu míti...
Tvůj hrob rozpouštím slzami.
Co bylo, je - už dávno není,
vše krásné je pryč, za námi.
V duchu si s Tebou rozprávím,
já stěžuji si vánku,
o Tobě v temných nocích sním,
když uléhám sama k spánku.
Ve snu se mi zpět navracíš,
já denně Ti mávám vzhůru,
z mých představ se vůbec neztrácíš,
vzpomínek mívám fůru.
Kytičku na hrob pokládám,
cítím tu vůni kvítí.
Lásko - já bez Tebe žít nezvládám,
víc už Tě nemohu míti...
Je velmi těžké věřit tomu,
žes ztratil toho, kdo měl tě rád,
jenom pár vzpomínek okolo domu,
kde uměl se s tebou radovat.
Je velmi těžké věřit tomu,
že nikde ho nic nečeká,
jen z květin pyl a listí stromů,
kam cesta vede daleká.
Je velmi těžké věřit tomu,
žes ztratil nejcennější dar,
chodíváš často k jeho rovu
položit tiše květin pár.
Lidí si vážíš, až když je ztrácíš,
pozdě je potom litovat,
stále se ve vzpomínkách vracíš,
stále tě budu milovat...
žes ztratil toho, kdo měl tě rád,
jenom pár vzpomínek okolo domu,
kde uměl se s tebou radovat.
Je velmi těžké věřit tomu,
že nikde ho nic nečeká,
jen z květin pyl a listí stromů,
kam cesta vede daleká.
Je velmi těžké věřit tomu,
žes ztratil nejcennější dar,
chodíváš často k jeho rovu
položit tiše květin pár.
Lidí si vážíš, až když je ztrácíš,
pozdě je potom litovat,
stále se ve vzpomínkách vracíš,
stále tě budu milovat...
Vítr sníh zanesl z hor do polí,
já jdu za tebou přes kopce, přes údolí,
jdu k tvé vsi zatoulané,
cestičky sněhem jsou zafoukané.
Tvůj dům už z dálky vidím,
hlas tvého srdce tiše slyším,
ještě pár kroků k tobě zbývá,
tvůj dům už pomalu vyčnívá.
Od tvého okna se smutný vracím,
i poslední naději již ztrácím,
spadl smutek na srdce mé,
už nikdy nebudu míti to tvé.
Jdu cestou zasněženou,
již nikdy neuvidím tě zasněnou,
možná, že se vrátíš,
avšak mé srdce navždy ztrácíš.
Jdi pryč, nech mě být,
radši bez tebe budu žít,
ranila jsi srdce mé,
nech si i to tvé.
Nechci tě již spatřit více,
na cestu mi svítí svíce,
odcházím pryč od tebe,
daleko, nahoru do nebe.
já jdu za tebou přes kopce, přes údolí,
jdu k tvé vsi zatoulané,
cestičky sněhem jsou zafoukané.
Tvůj dům už z dálky vidím,
hlas tvého srdce tiše slyším,
ještě pár kroků k tobě zbývá,
tvůj dům už pomalu vyčnívá.
Od tvého okna se smutný vracím,
i poslední naději již ztrácím,
spadl smutek na srdce mé,
už nikdy nebudu míti to tvé.
Jdu cestou zasněženou,
již nikdy neuvidím tě zasněnou,
možná, že se vrátíš,
avšak mé srdce navždy ztrácíš.
Jdi pryč, nech mě být,
radši bez tebe budu žít,
ranila jsi srdce mé,
nech si i to tvé.
Nechci tě již spatřit více,
na cestu mi svítí svíce,
odcházím pryč od tebe,
daleko, nahoru do nebe.
Kapka rosy mění se v pramen
a zháší horké lávy plamen,
mění se v řeku a valí se v dál,
vymílá koryto, hluboké jak žal...
Je smutné, když krása růže vadne,
když strádá jabloň, pole schne a chřadne.
Však vše krásné se v popel rozpadá,
v mohylu se mění vonná zahrada.
Jak jizva zbývá vzpomínek pár,
co ztrácí se časem, jenž klidně kráčí dál.
Proč člověk co má rád, vždy tak brzy ztrácí?
Jen naše duše jsou volné jako ptáci.
Ti ptáci v našich vzpomínkách marně krouží,
sen nevrátí se, mění se v temnou louži
- a slzy sílí, zas je tu řeka smutků,
v té řece zůstaly šlépěje našich skutků...
a zháší horké lávy plamen,
mění se v řeku a valí se v dál,
vymílá koryto, hluboké jak žal...
Je smutné, když krása růže vadne,
když strádá jabloň, pole schne a chřadne.
Však vše krásné se v popel rozpadá,
v mohylu se mění vonná zahrada.
Jak jizva zbývá vzpomínek pár,
co ztrácí se časem, jenž klidně kráčí dál.
Proč člověk co má rád, vždy tak brzy ztrácí?
Jen naše duše jsou volné jako ptáci.
Ti ptáci v našich vzpomínkách marně krouží,
sen nevrátí se, mění se v temnou louži
- a slzy sílí, zas je tu řeka smutků,
v té řece zůstaly šlépěje našich skutků...
Tušil jsem, že se to jednou stane,
ona mě milovat přestane,
přesto mě to krutě udeřilo,
všechny mé plány to pohřbilo,
když ten okamžik nadešel
a já navždy pryč odešel.
ona mě milovat přestane,
přesto mě to krutě udeřilo,
všechny mé plány to pohřbilo,
když ten okamžik nadešel
a já navždy pryč odešel.
Netuším, co se děje,
svět se mi asi směje.
Proč jen se to stalo
a něco mi mou lásku vzalo.
Kde jenom konce má,
a proč už se na mě neusmívá...
Chtěla bych být s ním den i noc,
chybí mi opravdu moc.
svět se mi asi směje.
Proč jen se to stalo
a něco mi mou lásku vzalo.
Kde jenom konce má,
a proč už se na mě neusmívá...
Chtěla bych být s ním den i noc,
chybí mi opravdu moc.
Když vidím tě, kolena se mi roztřesou,
až odvahu posbírám, snad mě za tebou ponesou.
Až donesou mě k tobě,
dám ti do dlaně poupě,
to poupě je můj život!
Protože tak hodně tě mám ráda,
že i život bych za tebe dala...
Já vidím tě po mém boku stát,
jen ty chceš být stále jen můj kamarád.
Proto vzdám se svého snu mít tebe...
Není to lehké rozhodnutí,
ale přivede mě to k zapomnění...
Snad jednou najdu svého prince
a odemkne mi moje srdce...
Díky němu skončí můj žal,
zapomenu a budu spokojená svůj život žít dál...
až odvahu posbírám, snad mě za tebou ponesou.
Až donesou mě k tobě,
dám ti do dlaně poupě,
to poupě je můj život!
Protože tak hodně tě mám ráda,
že i život bych za tebe dala...
Já vidím tě po mém boku stát,
jen ty chceš být stále jen můj kamarád.
Proto vzdám se svého snu mít tebe...
Není to lehké rozhodnutí,
ale přivede mě to k zapomnění...
Snad jednou najdu svého prince
a odemkne mi moje srdce...
Díky němu skončí můj žal,
zapomenu a budu spokojená svůj život žít dál...
Samota,
trápení,
bolest a soužení,
sem tam se objeví,
zase se vytratí.
Práznota,
tma,
ticho a zima,
objeví se nečekaná,
zmizí, když je nechtěná.
Smutek,
pláč,
rozpaky a beznaděj,
věřit ti chci, ale někdy jsem slabá,
a klidně se mi směj...
Samota,
trápení,
bolest a soužení,
chybí mi to chvění,
tvoje vřelé objímání...
trápení,
bolest a soužení,
sem tam se objeví,
zase se vytratí.
Práznota,
tma,
ticho a zima,
objeví se nečekaná,
zmizí, když je nechtěná.
Smutek,
pláč,
rozpaky a beznaděj,
věřit ti chci, ale někdy jsem slabá,
a klidně se mi směj...
Samota,
trápení,
bolest a soužení,
chybí mi to chvění,
tvoje vřelé objímání...
Básničky 1701 - 1710 / 2105
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2024 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy