Básničky 1481 - 1490 / 2051
Umíráš, můj Anděli, bezmocně zůstaň prosím
tvá zář slábne, jen bolest v sobě nosím
tvé bílé perutě jak vzduchem lítají, neuslyším
už nemají sílu tě nést, smutkem svým trpím.
Život pohasíná posledním výdechem, jak moc jsem tě trápil
svatozář zhasíná, proč jsem její světlo dřív nespatřil
tvé ztuhlé tělo z náruče své jsem jen do truhly vložil
už je pozdě své svědomí zpytovat, už jsem to pochopil.
Vzpomínám na tvůj úsměv, tu jeho zář
na ten den, kdy jsem spatřil tvou tvář
na kolenou jsem klečel, tvá tvář byla můj oltář
krásné bílé tělo biblí, co zaplnilo můj snář.
Slzami už jen pláču, víko truhly přibíjím
jsou jako hřebíky, v srdci svém tě nosím
časem nezapomínám, stále živou tě vidím
ve snech svých k těm krásným dnům, se vracím.
Pokračování básničky
tvá zář slábne, jen bolest v sobě nosím
tvé bílé perutě jak vzduchem lítají, neuslyším
už nemají sílu tě nést, smutkem svým trpím.
Život pohasíná posledním výdechem, jak moc jsem tě trápil
svatozář zhasíná, proč jsem její světlo dřív nespatřil
tvé ztuhlé tělo z náruče své jsem jen do truhly vložil
už je pozdě své svědomí zpytovat, už jsem to pochopil.
Vzpomínám na tvůj úsměv, tu jeho zář
na ten den, kdy jsem spatřil tvou tvář
na kolenou jsem klečel, tvá tvář byla můj oltář
krásné bílé tělo biblí, co zaplnilo můj snář.
Slzami už jen pláču, víko truhly přibíjím
jsou jako hřebíky, v srdci svém tě nosím
časem nezapomínám, stále živou tě vidím
ve snech svých k těm krásným dnům, se vracím.
Pokračování básničky
Slunce jde spát do noci, za obzor zachází
v tom stínu, co vrhá, vzpomínky mé mě doprovází
poslední záře paprsků, klid v duši, co jsem ztratil, schází
to trápení mě ze snů, co bolí, svou krutostí probouzí.
Bodá jako nůž vraha, to je mé černé svědomí
jak tíží, když pokryto je jenom špínou, těmi sazemi
je jako balvan, táhne mě ke dnu, plazím se po zemi
mé hříchy jdou se mnou a nebe je pokryto hvězdami.
Mám ji rád, byla mou krajinou barevnou
v záři květů, co za dne voní, tak nádhernou
na nitkách slunečních paprsků tak dokonale úžasnou
tou vílou křehkou a jen vzpomínky, co pálí, na ni zůstanou.
Pokračování básničky
v tom stínu, co vrhá, vzpomínky mé mě doprovází
poslední záře paprsků, klid v duši, co jsem ztratil, schází
to trápení mě ze snů, co bolí, svou krutostí probouzí.
Bodá jako nůž vraha, to je mé černé svědomí
jak tíží, když pokryto je jenom špínou, těmi sazemi
je jako balvan, táhne mě ke dnu, plazím se po zemi
mé hříchy jdou se mnou a nebe je pokryto hvězdami.
Mám ji rád, byla mou krajinou barevnou
v záři květů, co za dne voní, tak nádhernou
na nitkách slunečních paprsků tak dokonale úžasnou
tou vílou křehkou a jen vzpomínky, co pálí, na ni zůstanou.
Pokračování básničky
Oči jsem si vyplakala,
když skončil můj velký sen,
nešťastná láska mi zkušenost dala,
že přes všechno i zítra bude další den.
když skončil můj velký sen,
nešťastná láska mi zkušenost dala,
že přes všechno i zítra bude další den.
Milá holka, huso hloupá,
po mém modrookém příteli jen koukáš,
co má oči barvy nebe,
vždyť on říkal, že nemiluje tebe.
Mé básničky, co jsem mu psala,
rozesílá klidně dál,
já bych kvůli tomu neplakala,
on by se tomu stejně smál.
Vidím jeho oči barvy nebe
a píšu tužkou na obočí,
že má obě, však prý nemiluje tebe.
po mém modrookém příteli jen koukáš,
co má oči barvy nebe,
vždyť on říkal, že nemiluje tebe.
Mé básničky, co jsem mu psala,
rozesílá klidně dál,
já bych kvůli tomu neplakala,
on by se tomu stejně smál.
Vidím jeho oči barvy nebe
a píšu tužkou na obočí,
že má obě, však prý nemiluje tebe.
Stojí stromek v širém poli,
krutý pytlák laňku skolí,
hajný na něj pošle Broka,
pytlák střelil jej do oka,
děti brečí, škoda pejska,
ať smrt sklátí toho hejska,
pytlák zatím kráčí domů,
když blesk vyletěl z toho stromu,
vletěl přímo v toho vraha,
chtěl se vyhnout, marná snaha,
srdce puká, krev se valí,
oči dětí hned se smály,
leží pytlák vedle laňky,
leží vrahoun vedle Broka,
nestřelí on nikdy
nikoho do oka.
krutý pytlák laňku skolí,
hajný na něj pošle Broka,
pytlák střelil jej do oka,
děti brečí, škoda pejska,
ať smrt sklátí toho hejska,
pytlák zatím kráčí domů,
když blesk vyletěl z toho stromu,
vletěl přímo v toho vraha,
chtěl se vyhnout, marná snaha,
srdce puká, krev se valí,
oči dětí hned se smály,
leží pytlák vedle laňky,
leží vrahoun vedle Broka,
nestřelí on nikdy
nikoho do oka.
Jsi to jen ty, kterého já chtěla,
jsi to jen ty, koho já nejvíc milovala,
jsi to jen ty, kterému já vše věřila,
jsi to ty, kterého já ve svém srdci ztratila,
jsi to ty, pro kterého bych vše udělala.
Jsi to jen ty, se kterým jsem se nejvíce,
ve svém životě moc trápila ;(
Jsi to jen ty, který mi moc ublížil!!
Jsi to ty, který se mně ze všech líbil,
jsi to jen ty, který se o mne přestal starat,
jsi mi říkal, jak moc máš mě rád!!!
Jsi můj přítel a nebo jen kamarád???
Já nevím, jak to s námi půjde dál!!! ;(
jsi to jen ty, koho já nejvíc milovala,
jsi to jen ty, kterému já vše věřila,
jsi to ty, kterého já ve svém srdci ztratila,
jsi to ty, pro kterého bych vše udělala.
Jsi to jen ty, se kterým jsem se nejvíce,
ve svém životě moc trápila ;(
Jsi to jen ty, který mi moc ublížil!!
Jsi to ty, který se mně ze všech líbil,
jsi to jen ty, který se o mne přestal starat,
jsi mi říkal, jak moc máš mě rád!!!
Jsi můj přítel a nebo jen kamarád???
Já nevím, jak to s námi půjde dál!!! ;(
Ztuhnul dnes nad ránem - mrazem je popálen...
Ustlal si pod listí - kde zahrádku nečistí...
Led a chlad na duši - nikdo ho neruší...
A tím!
Nikomu nechybí - z lupení peřiny...
Dávno již netančí - je potrhán bodláčím...
Slunce ho nehřeje - hrozí již závěje...
Měsíc se nesměje - pohasla naděje...
A proč?
Nikdo mu nevěří - smutek je u dveří - proto již jen leží...
Na stráni medové - srdce je ledové...
Davy se opijí - v teple se ukryjí...
Mrazivé úsměvy - údolí po-bělí...
A pak?
Jak života zbavený - umírá zasněný...
Zhasíná - Umírá - Nevnímá...
Nikdo se nedívá...
Ustlal si pod listí - kde zahrádku nečistí...
Led a chlad na duši - nikdo ho neruší...
A tím!
Nikomu nechybí - z lupení peřiny...
Dávno již netančí - je potrhán bodláčím...
Slunce ho nehřeje - hrozí již závěje...
Měsíc se nesměje - pohasla naděje...
A proč?
Nikdo mu nevěří - smutek je u dveří - proto již jen leží...
Na stráni medové - srdce je ledové...
Davy se opijí - v teple se ukryjí...
Mrazivé úsměvy - údolí po-bělí...
A pak?
Jak života zbavený - umírá zasněný...
Zhasíná - Umírá - Nevnímá...
Nikdo se nedívá...
Básničky 1481 - 1490 / 2051
Nastavení Počet na stránku: 1 | 5 |- 10 -| 15 | 30 | 50 | 100
Řadit podle: přidání -| hodnocení | posílanosti | délky | názvu | náhody
Verš: nezáleží -| střídavý ABAB | sdružený AABB | přerývaný ABCB | krátký AA | volný ABCD
obkročný ABBA | různý Autorské: nezáleží -| ano | ne
Filtr obsahu: odblokovat lechtivé | odblokovat sprosté | odblokovat nechutné | odblokovat drsné
SMS filtr: ne -| 1 Vodafone | do 2 | do 5 | 1 T-Mobile | do 2 | 1 O2 | do 2 | 1 SR | do 2
( Při současném nastavení se některé básničky nezobrazují. ) ( zobrazit všechny )
© 2009-2021 www.verse.cz | Zveřejňování děl jinde je bez souhlasu autora zakázáno!!! | Pište nám na info@verse.cz
» Soukromí » Letem.cz - další naše weby » Spřátelené weby
» Anekdoty | Hlášky z filmů | Legrace | Pranostiky | Přání | Přísloví | Psí jména | Psí kalendář | Ráj SMS | Textíky | Užitečné informace | Vtipy