Smutné básničky

Myslím na tebe stále,
z toho mám otlačené dlaně.
Pláču, brečím, nechci žít,
proč na tomto světě vlastně být.
Nedávám to, chci tě zpět,
bez tebe se mi bortí svět.

Zradil mě a zostudil,
naříkám, že vůbec byl,
ďábel sám vyšel z pekla,
zrůda prolhaná a vzteklá,
ať se vrátí tam, kam patří,
můj úsměv už nikdy nespatří.

Slzy mi tečou po tváři,
jen jeho úsměv mě rozzáří,
bez něj uhasínám, chřadnu,
na zem asi brzo padnu,
pomalu zaživa umírám
bez toho, koho ráda mám.

Ještě včera tu byla,
dneska mě opustila,
srdce se topí v bolu,
zapomenout nemohu...

Když ztratíte někoho blízkého,
nikdy to není nic hezkého,
ale když ztratíte svoji milovanou polovičku,
je to, jak když máte sami umřít za chviličku.

Bolest mi srdce svírá,
jsem, nebo nejsem živá?!
Láska přišla a odešla,
do života se mi nevešla.
Kde teď můj exprinc dřímá??? :-(

Stavěl vzdušné zámky
a já nevnímala známky
podvodu.
Teď zůstala jsem sama,
deštivá jsou rána
od bolu.

Polštář se barví solí,
nešťastná láska bolí,
srdce přestává tlouci,
dny mění se v temné noci,
cítíš jen bolest a beznaděj,
tisíckrát umřel bys raděj,
život se zastavil v jednom bodě,
potopily se tvého štěstí lodě,
chceš vykřičet do celého světa,
že není horší chvíle než tahleta!

Po lásce pravé
srdce mé děravé
krvácí...
Však nechce skonat,
bude bojovat,
naději neztrácí.

Jsem smutnější než smutek sám,
že tě už, miláčku, nemám...
Ztratila jsem smysl života,
brzo sežere mě ta hrozná samota :-(