jde princ lesem loukou
hlavu sobě hrdě nese
hrdě sobě vykračuje
hrudník jemu pýchou dme se

kroky jeho vedou k tůni
houštím obory
když tu málem šlápl, ouha
na hřbet potvory

zelená a slizká žába
dřepí vprostřed pěšiny
na prince dvě oči poulí
nafukuje bubliny

uhni mrcho
zabodne v ni očí hroty
nebo poznáš jak je tvrdá
špička mojí boty/

žába zvedne hlavu
a hned tlamu otevírá
hlas líbezný místo kvaku
a princ na ni divně zírá

milý princi
velmi nerada tě lekám
ale dlouhá léta tady
na tu chvíli čekám

zakletá zlým čarodějem
v téhle žabí podobě
vysvoboditele hledám
je to princi na tobě

na pohádku z dětství vzpomněl
co mu chůva vyprávěla
z žáby bude pěkná kočka
a tak ztratil hlavu zcela

nastav pysky milá žabko
dí princ s odporem i studem
zavřu oči políbím tě
a pak sobě rovni budem

pak se měli velmi rádi
dožili se šťastně jara
a princ nyní coby žabák
o sto pulců se teď stará

a tak tedy milé děti
z toho plyne naučení
v životě to jak v pohádce
nikdy vůbec snadné není