jde princ lesem loukou
hlavu sobě hrdě nese
hrdě sobě vykračuje
hrudník jemu pýchou dme se
kroky jeho vedou k tůni
houštím obory
když tu málem šlápl, ouha
na hřbet potvory
zelená a slizká žába
dřepí vprostřed pěšiny
na prince dvě oči poulí
nafukuje bubliny
uhni mrcho
zabodne v ni očí hroty
nebo poznáš jak je tvrdá
špička mojí boty/
žába zvedne hlavu
a hned tlamu otevírá
hlas líbezný místo kvaku
a princ na ni divně zírá
milý princi
velmi nerada tě lekám
ale dlouhá léta tady
na tu chvíli čekám
zakletá zlým čarodějem
v téhle žabí podobě
vysvoboditele hledám
je to princi na tobě
na pohádku z dětství vzpomněl
co mu chůva vyprávěla
z žáby bude pěkná kočka
a tak ztratil hlavu zcela
nastav pysky milá žabko
dí princ s odporem i studem
zavřu oči políbím tě
a pak sobě rovni budem
pak se měli velmi rádi
dožili se šťastně jara
a princ nyní coby žabák
o sto pulců se teď stará
a tak tedy milé děti
z toho plyne naučení
v životě to jak v pohádce
nikdy vůbec snadné není