Básničky o životě a světě

Myšlenky se v hlavě perou,
na povrch se rychle derou,
je to změť všech různých věcí,
inu, ona ta hlava je telecí...

Dneska už mi fóry
ňák nejdou vymýšlet,
dříve býval vtipný
celý ten můj svět,
ale to se změnilo,
jak rychle běžel čas,
stal se ze mě suchar
a mám první šedý vlas.

podivné zas verše píšu
pro ně vždycky jenom dýšu
by to mělo rytmus, rým
točím strojkem mozkovým

když se nemá točit nazad
tak se musí dobře mazat
kdyby došlo mazadlo
špatně by to dopadlo

zazdím prcka každou chvíli
dostanu se takto k cíli
promazaný závit točí
se jak hřídel v kolotoči

mozeček si libuje
mazadlo mu šmakuje
a pak náhle šmytec praví
až se jeho závit znaví

a to potom znamená
že i voda svěcená
nepomůže ani trochu
kdybys jí pil litry hochu

Někdy přemýšlím o smyslu života
a co mě napadá, to je slabota,
myšlenky se jen tak toulají
a žádný pevný bod nemají,
je to zkrátka hodně složité,
věc, již jen tak nevymyslíte.

Světem bloudím ráda,
když ovívá mi záda
vítr severák,
tak se cítím jak
v nejhezčí pohádce
a v ní mě princ chce.

Svému snu se nebráním,
přesto trávím hledáním
velkou horu času,
snad k mému úžasu
stane se to skutečností
a pak se zblázním radostí.

oddali se vášni celí
ve vězení nyní vyjí
to protože zapomněli
že jsou kdesi v tramtárii

PánBůh stvořil přírodu
lidem prý dal svobodu
spíše nežli svobodu
dal jim ale náhodu

Šťastná jsem jako nikdy,
už nemám pocit křivdy,
dostalo se mi zadostiučinění,
nic smutného už na světě není.

básník, ten má v sobě cosi
co do duše city nosí
někdy milé, někdy smutné
jindy mlčí, jak když utne

pak se zase znovu vzchopí
slzičkami líčka kropí
smutný ale nejvíc bývá
když při čtení někdo zívá

nejradši má trochu vzruchu
pusinku od ucha k uchu
když má holka rozesmátá
dále psáti opět chvátá

pro úsměvy přece žijem
úsměvem si smutky smyjem
i mrtvole úsměv sluší
úsměv spasí každou duši

úsměv nikdy nezná hranic
život bez něj byl by na nic
úsměv v srdci pěkně hřeje
jenom bloud se nezasměje