A všechny černé myšlenky,
duše z hlavy vyhání,
jak neodbytné milenky,
jak pastýř ovce nad strání.

Když kroky tiše se v šeru topí,
když nad ránem se probouzíš,
všichni kolem jen klopí oči,
Ty tápeš ve tmě, jen blouzníš.

Svítá Ti ještě v podvečer
a půlnoc máš už v poledne.
Ten správný čas nenadešel.
Ztrácíš se, avšak přehledně.

V očích Tvých, jak v studnách bezedných,
strasti Tvé se odráží.
A v odrazech dnů posledních,
něco Ti chybí, něco překáží.

A stále bloudíš mezi světy.
Pořád nevíš, co si počít.
Vykřičník na konci věty!
Nedali Ti návod dočíst.

Plazíš se kupředu
a omyl za pokusem.
Co všechno předvedu?
Mizíš pryč poklusem.

Kráčíš vpřed pozpátku.
Díváš se přes zavřená víčka.
Utáhnout oprátku,
uzel, dotažená smyčka.