Básničky o životě a světě

Krásně se mít
a pořád snít
chtěl by každý.
Přiznávám,
já to mám
a to navždy.

Odkud jsme se vzali?
Ze Země? Či z dáli?
Je mnoho různých důvodů
pochybovat o našem původu.

Historie nás naučila,
že vždy tu válka byla.
Tak snad to zvěrstvo přestane
a dlouhé období míru nastane.

Kdybych neměl fantazii,
tak už hlavou o zeď biji,
svět by ztratil svoje kouzlo,
všechno by do šedi sklouzlo.

Život má dobré i špatné stránky,
vezu si miliony do své banky,
houkačky kvílí, jak jim ujíždím,
stejně mě dopadnou, to už vím.

Řeším různé záhady,
docházejí mi nápady,
svět je zkrátka složitý,
to dobře víme já i ty.

Skrápí mě potem
přemýšlení nad životem,
člověka pořád udivuje,
složitostí překypuje.

A všechny černé myšlenky,
duše z hlavy vyhání,
jak neodbytné milenky,
jak pastýř ovce nad strání.

Když kroky tiše se v šeru topí,
když nad ránem se probouzíš,
všichni kolem jen klopí oči,
Ty tápeš ve tmě, jen blouzníš.

Svítá Ti ještě v podvečer
a půlnoc máš už v poledne.
Ten správný čas nenadešel.
Ztrácíš se, avšak přehledně.

V očích Tvých, jak v studnách bezedných,
strasti Tvé se odráží.
A v odrazech dnů posledních,
něco Ti chybí, něco překáží.

Pokračování básničky

Žiju, ani nevím proč,
je to jeden kolotoč,
svět se se mnou točí,
zavírají se mi oči,
z toho všeho dění,
je to na zbláznění.

Vzpomeň si v těžkých chvílích
na jména svých přátel a milých,
každou překážku tak snáze překonáš,
já vím, že ano - ty na to máš!