Básničky o životě a světě

Čas letí jako zběsilý,
zbytečné hledat příčiny,
prostě to takhle je,
život má vlastní koleje.

já mám rád tmu, jen když chci spát
a každé ráno světlo musím mít
ty můžeš se teď mému přání smát
však nemusí se vždycky vyplnit

není to tak jisté, co se všední zdá
není to tak obyčejné přání
ptej se toho, kdo pouze temno zná
jak se mu chodí potmě černou plání

ptej se, jak se pozná, kdy je noc
ptej se, jak se pozná, kdy je den
zda je to vůbec důležité moc
vědět, kdy bdít a kdy mít sen

o čem se mohou zdát sny a zda jsou živé
tomu, kdo neuviděl světa ani kus
možná ty odpovědi na to nejsou příliš tklivé
chceš-li je znát, jen ptát se zkus

zeptat se nelze tam, kde není ani sluchu
tam snad jen vůněmi lze život naplnit
a hladit psa, mít poloprázdno v duchu
o čem pak možno asi snít?

jak říci, kde bolí tělo anebo jak je duši
jak pojmenovat hlad anebo žízeň?
když nevíš, nač jsou oči, nač jsou uši
zda možné je mít vůbec něčí přízeň?

hrát na burze si já zkusím
naučit se to však musím
za pár korun mě to celé
učí chudí učitelé

od ledničky k počítači
často moje kroky kvačí
napřed strava, potom hlava
s veršíky si tady hrává

když se v noci opět vzbudím
tak se potom hodně nudím
píši verše praštěné
čelo své mám svraštěné

až to celé vysoukám
radši na to nekoukám
musel bych to celé smazat
do postele honem mazat

myslím, že to nikdo nečte
smějte se a nebo brečte
kdo tu čtením maří čas
sotva bude čísti zas

Co je to svět?
ptala jsem se hned,
jak jsem se narodila
a odpověď jsem objevila
hluboko uvnitř mého srdce,
najde ji každý, kdo chce.

byl jsem kdysi učitelem
býval jsem jím duší, tělem
když na život zpětně civím
tak se tomu ale divím

proč jsem něčím jiným nebyl
připadám si jako deb..
moh jsem býti námořníkem
ještě radši politikem

měl bych lepší vzpomínání
na životem proplouvání
chtěl to osud takhle snad
ty haranty měl jsem rád

já jsem věřil v Hospodina
už jak malé děcko
učili mne že je Pánem
tudíž může všecko

vždyť on jako Všemohoucí
může ďábla zlikvidovat
hlavou teď mi ale vrtá
proč ho nechá úřadovat?

stačilo by okamžitě
zamáčknout ho jako brouká
je tu samé zlo a bolest
člověk na to divně kouká

tohle pravil Karel Čapek
tatíčkovi v Lánech
ten mu řekl milý synu
těchhle úvah zanech

máme krásné pocity
píšem o nich básně
rozplývám se já i ty
nad tím jak je krásně

než to přečtem po sobě
kdesi v dálce z hladu
bude dítě ve hrobě
zkazí nám náladu

Když se někdo dívá,
ta holka se skrývá,
a když tu nikdo není,
dá se do řádění.
Ona se zkrátka stydí
a nikdo to nevidí,
že touží po svém snu
už snad milion dnů.