Básničky o životě a světě

Kam ses ztratil, můj Mauglí,
když ses bil statečně s Šer Chánem?
Já volala ti pomoc,
však smečkou svou jsi byl ošálen.

Stále usedavě pláči,
že ses stal intrik obětí.
Tvář raněné matky mi slzy smáčí,
mám tě i nemám, přesto nejsem bez dětí.

Ty můj poklade jediný,
mé srdce shořelo žalem jak piliny.
Však nesmířím se s tím,
že nepotkám tě do konce života!

Kde já tě hledat smím?
Kam poděla se láska, pravda a dobrota?

Snů mám plnou hlavu,
že v nich někdy plavu,
ale pořád věřím,
že hladinu zčeřím
života a on mi dá,
co mé srdce postrádá.

Nikdo nemá zdání,
kolik já mám přání,
ale jedno chci nejvíce,
dalšího do dvojice.

Chtěl bych být plachetnicí,
ale nepolapen chobotnicí,
vyplout na moře modré,
a přát si jen to dobré,
nasát do sebe čistý mořský vzduch,
a opustit uspěchaný městský ruch.

Během plavby proměním se v člověka,
čeká mě cesta dlouhá a daleká,
už posunul mě dál vítr vzdálený,
z dálky slyším přístavní sirény,
je to šťastná rána do černého,
rána do osudu věčně věrného,
dobrá rána do plavby času věčného.

Pokračování básničky

kde je beton bylo rákosí
byly žáby hučel splav
o rachot aut se nikdo neprosí
virtuálně se tu bav

Život je pouť dlouhá,
nestačí vteřina pouhá,
aby jsi vše změnil,
to by život nebyl.

Hodná štěstěna mi dala,
co jsem nejvíc postrádala,
můj život teď smysl má,
realita je nádherná.

Čas letí jako zběsilý,
zbytečné hledat příčiny,
prostě to takhle je,
život má vlastní koleje.

já mám rád tmu, jen když chci spát
a každé ráno světlo musím mít
ty můžeš se teď mému přání smát
však nemusí se vždycky vyplnit

není to tak jisté, co se všední zdá
není to tak obyčejné přání
ptej se toho, kdo pouze temno zná
jak se mu chodí potmě černou plání

ptej se, jak se pozná, kdy je noc
ptej se, jak se pozná, kdy je den
zda je to vůbec důležité moc
vědět, kdy bdít a kdy mít sen

o čem se mohou zdát sny a zda jsou živé
tomu, kdo neuviděl světa ani kus
možná ty odpovědi na to nejsou příliš tklivé
chceš-li je znát, jen ptát se zkus

zeptat se nelze tam, kde není ani sluchu
tam snad jen vůněmi lze život naplnit
a hladit psa, mít poloprázdno v duchu
o čem pak možno asi snít?

jak říci, kde bolí tělo anebo jak je duši
jak pojmenovat hlad anebo žízeň?
když nevíš, nač jsou oči, nač jsou uši
zda možné je mít vůbec něčí přízeň?

hrát na burze si já zkusím
naučit se to však musím
za pár korun mě to celé
učí chudí učitelé