Básničky o smutku a stesku

Proč svítí slunce na této zemi?
Proč žiji život, který šťastným není?
Cítím se sama a stýská se mi,
po Tobě, po Tvém něžném pohlazení.

Sotva ses objevil, začla jsem chápat smysl života,
začla jsem mít ráda a neznala jsem slovo samota.
Pak jsi mě opustil a já nechtěla dál žít,
nemohu však pochopit, jak jsi mi mohl tak ublížit.

Myslím jen na Tebe a nemohu zapomenout
na chvíle s tebou,
na to, jak jsi mi šeptal MÁM TĚ RÁD
a já chtěla jen u Tebe stát.

Chtěla bych, aby se sny staly skutečností,
aby se vrátil čas, kdy jsi byl můj.
Nechci, abys mou lásku splácel lhostejností,
a ani nechci kazit život Tvůj.

Když Tě však vidím, jak si užíváš,
mé srdce to bolí, chce se mi plakat, ale mám strach.
Tobě je to ale všechno jedno, prostě mě nevnímáš
a já snažím se mé slzy ukrývat doma v peřinách.

Jsem smutná, ale osud to tak chtěl,
já ztratila TEBE, ale i tys ztratil mě.
Možná že je to tak lepší, myslím si v té tmě.
Ale věřím, že se jednou vrátíš, toť přání je MÉ!

Říká se, že čas všechno zahojí.
Mě však vzpomínky na tebe stále pronásledují.
Nemůžu tě z mé hlavy dostat,
každý den doufám, že tě někde potkám.

Neznám bez tebe nic jiného než trápení!
Mé srdce a duše tě postrádají,
avšak osud mi tě nepřeje,
a tak svůj život musím žít bez tebe!

Naděje umírá poslední, říká se.
V hlavě mi hlasy říkají - netrap se.
Ale srdce mi říká - prosím, vrať se!

Vzpomínám a vzpomínat ještě budu,
byl jsi ten nejlepší, já udělala chybu,
byl jsi mi oporou, já tě nechtěla,
teď si to vyčítám, jsem děsná pipina.
Ráda zavzpomínám na naše zážitky,
byli jsme jak dvě krásné hrdličky.
Vždycky budeš můj pan banán,
i když už nemáš zájem,
budu to muset nějak překousnout,
i když je to jen báseň.
Chci, abys věděl, že k tobě pořád něco cítím,
chci ti to říct do očí,
jestli máš tedy zájem ;)

Jsi to štěstí, které nemám,
jsi ta láska, kterou hledám,
jsi ten sen, co splnit se má,
a já jen holka touhou němá.
Jsi ta touha v mým břiše,
prostě jsi a já jsem tiše...
Nevím jak ti vyznat lásku,
když máš přes oči černou pásku,
nevidíš mě a moc to bolí,
tu ránu v mém srdci posypal jsi solí...
Pálí to a ta bolest nepřestává,
když vidím, že jinou si bereš, že jiná se vdává.

Je plačtivý a smutný den,
já milovat bych se chtěla s tebou jen,
sním o tom, jak díváme se do údolí spolu,
kde náš osud a budoucnost vytváří se.
Není zlá a je i hezká,
je však reálná.
Most z lásky vytvořili jsme spolu,
však nedívej se z něj dolů,
tam bolest a žal by čekal nás
a plamen naší lásky by rázem zhas.
Já miluji tě víc než kdokoli jiný,
však na duši své mám i černé stíny,
tak je rozežeň a buď jen můj...

Ledy se rozpustí, mraky se rozplynou,
bolest tě opustí, však vzpomínky zůstanou.
Jen láska ti zůstane a štěstí k tomu
a ty si mě odvedeš s sebou, domů.
Slunce ti zazáří nad hlavou vysoko,
všechno se podaří za cenu času,
poslouchej srdce své, láska ti pomůže,
a naslouchej jen mému hlasu.

Byly doby,
kdy jsem tě měl plný zuby.
Nechápal jsem, proč se mnou chceš žít,
když jsi schopná s jiným klukem ven jít.
Mám to furt před očima,
lidi říkali, že jsi jiná.
Doufal jsem, že s tebou budu
delší dobu než jeden rok.
Když se na to podívám zpátky,
byl jsem velkej cvok.
Možná nám to lidi nepřáli,
nebo to, že se milujem, jsme jen hráli...

V zajetí myšlenek,
nevnímám čas,
bojím se vzpomínek,
na které jsem stále víc sama.
Přicházejí nepozvány,
jedna za druhou,
zanechávají za sebou rány,
bolavá to místa plná slz.

Snažím se uniknout
ze všech svých sil,
nejde však zapomenout
na to, kým jsi mi byl.
Denní světlo ani noční tma,
nic nepomůže mi,
na všechno jsem sama,
i na trápení.

V zajetí myšlenek
vlastních,
na tebe vzpomínek
až moc krásných,
cítím se tak prázdná,
jako bez života,
i když dýchám,
bez tebe jsem mrtvá.

Co mám si myslet o tvých slovech,
co ve svém srdci schováváš,
já nevěřím ti už vůbec nic,
tak proč se mi pořád vyznáváš.

Jdi si za tou tvojí slečnou,
ta, co tě tolik potřebuje,
a nepočítej u mě s tím,
že tě někdo miluje.

Ty jsi mě zklamal
a zlomil mé srdce,
už nechci tě znát
a trápit se více.

Poznala jsem tě a tys mě chtěl,
do nějaké doby jsi mě měl.
Strávili jsme spolu krásné chvíle,
a teď už jsou vzdáleny dlouhé míle.
Říkal jsi mi: Miluju tě, budem spolu navždy.
Ale pak dopustil ses na mém srdci vraždy.
Opustils mě a moje chyba to asi byla,
radši bych dál s tebou žila.
Srdce mé je zlomené
a navždy v lásce ztracené.
Myslím na tebe pořád, před sebou tě vidím,
tvoje rty na mých pořád cítím.
Tvůj úsměv je už pouhý sen,
zbylo mi to zlomené srdce jen.
Proč tvé oči v mysli mám
a proč všechno o tobě pořád znám?
Proč zapomenout nejde lehce,
proč to prostě srdce nechce?
Lék na tohle trápení neznám,
že časem se to napraví, pořád čekám.