Básničky o lásce

Potkali jsme se na koleji,
ještě dnes se té historce směji,
místo do pokoje vyšla z koupelny ven
a běhala po chodbě v ručníku jen,
džentlmeni prý u ní mají naději.

Láska, to je něco,
ta přemůže kdeco,
nenávist a lež,
před láskou se střež,
síla lásky je v nás
a má amorův pás.

Když vybrat bych si měla,
s kým navždy být bych chtěla,
byl by to on.
Můj princ pohádkový,
přítel prostě snový,
mého srdce šampion.

Jak je to krásné,
když se dva potkají,
co k sobě patří
a dohromady se dají.

Jak je to krásné,
když mám já jeho,
moje srdíčko,
miláčka mého.

Zdál se ti už dlouho, slyšel jsem,
prý moc špatný to sen,
že prý já jinou mám,
že prý na tebe, jsem snad já zapomněl.
Zdál se ti poslední dobou, tak špatný sen,
že ztrácí se tvůj stín, který tě miloval,
a tak moc rád tě měl.
Zdálo se ti, že tvé srdce najednou opouštěl,
ten, co tě miloval, ten, co tě rád tak moc měl.
Zdál se ti sen,
proč prej, ti tak často, najednou nepíše jen.
Ten, co tě miloval,
ten, co stále, tě miluje a rád tě má,
proč ti teď dlouho nepsal jen,
špatně prý usínáš,
ráno vstaneš, si říkáš,
fuj, to byl zase špatný sen.
Miláčku, byl to jenom, hodně, hodně špatný sen,
miluje tě stále dál, a jenom tebe má v srdci svém.

Nikdy by mě nenapadlo,
co se může stát,
když má jeden druhého
opravdu moc rád.

Zázrak se stal,
jdem světem spolu,
první pusu mi dal
a pozval mě na kolu.

Já jsem tak šťastná,
že nejde víc,
teď patří mi svět,
jen to vám chci říct.

Já miluju jeho a slunečné nebe,
když sama jsem v noci, hrozně mě zebe,
já miluji jeho na věčné časy,
asi jsem ztracená... asi... ať si...

Láska, to je cit,
co chce každý mít,
ale musí pro to něco udělat,
aby ho měl někdo druhý rád,
a potom lásku chránit.

Miláček můj při mně stojí,
i když se strašně moc bojí,
nedá to ale ani znát,
protože mě má tak rád.
A já jeho,
miláčka mojeho.

Špatně vidím...
A když Tvou lásku zdolám...
Tichým hlasem do tmy zvolám...
„Ztracený... Jsem trosečník!”
Za Tvou lásku...
Jen říkám...
„Dík!”