Básničky o lásce

Čtu mezi řádky.
Lidé říkají, že čtu, co nevidím.
Prázdný šuplík stolu, u kterého děda sedával a kouřil.
Nesplněné sny uvězněny v krabičkách křičí!
A proto čtu mezi řádky.

Jsem někde, kde jsem nebýval, sám a nahý.
Otevřený ranám snů, co zbrojí a prosí,
já odolávám a držím se zpátky,
vracím se zpět na řádky, ale sny...

Sny mě tahají.
Jako ruce, když jsi mě objala,
dotkly se mě a nejdou z hlavy...
Sny se nevzdají.

A já dál čtu mezi řádky a čekám,
až uvidím, až se dostanu z temnoty
černé jako inkoust nadpisu „MY”.
Pak už nebudu číst mezi řádky.

Budu se dívat, jak hvězdy padají, a sny,
sny a jejich ruce nebudou tmou,
ale už jen světlem hvězd,
které ti jdou z očí, když mě objímáš.

Kde bych bez něj byla,
v samotě bych bloudila,
však můj princ tu je,
co mě tolik miluje,
nikdy šťastnější jsem nebyla.

Myslím na Tebe neustále,
dáváš mi sílu jít dál.
Děkuji za Tvé verše,
jsi stále můj král :-*

Kamkoliv se dívám, kam má noha vkročí,
stále vidím, zlatíčko moje, ty Tvé krásné oči.
Měsíček zapadá za vysoký les,
a já se stále ptám, kde budeš, moje milá, dnes???

Tu plachetnici jsem vyrobil,
je pevná jako víra naše.
Po moři popluje až za obzor,
je silná a ona to dovede...
Po malých vlnách se kolébá tiše,
hejno delfínů, trochu zmatených,
nás cestou doprovází.
Poplují s námi na sever i na jih.
Většina se raduje a skotačí,
menšina se jenom po hladině plazí.
Usmíváš se, lásko má, že my dva
a kolem nás jenom voda slaná
se tu každé ráno spolu probouzíme,
při východu slunce
a mořská hladina je tichá.
My dobře už ji známe a dobře jí rozumíme...
To svítání a ta modrá obloha bohatá
je jako čerstvá zeleň na talíři.
Je jako ty, když se koupeš v moři nahatá.
I ten slabý vítr, co kolem tebe vodu víří.
Voda tě nadnáší, ty svým tělem ji zahříváš.
To teplo tvé, vše v moři probouzí,
i těm podmořským rostlinám, jim prospíváš.
Moře tu rozkvetlo, voní po jasmínu.
Tu vůni, co já dobře znám,
ve vlasech ji máš, na těle svém,
ten jasmín se odráží i ze tvého stínu...

Miluju ji, ona miluje mě,
na světě je tak nádherně...
Naše pohádka nikdy neskončí,
tohle je láska, co se neloučí...

Krásný oči máš,
snad se mi jen zdáš,
já chci s tebou snít
a ruku v ruce jít.

Držíš se zpátky stejně jako já?
Protože já se snažím odejít pryč,
ale to, co cítím tam uvnitř, mě pomalu zabíjí...

Kdyby jsi tak věděla, jaké šílenství v sobě mám,
jak se snažím bojovat proti tomu a držet se dál...

Možná jsme přátelé, možná je to něco víc,
v hloubi duše doufám, že to také cítíš...

Stačí jen znamení a budeš jen má,
prosím odpověz a zastav ten zmatek,
který v sobě mám.

Moje zelenooká Lásko
na fotce s černou páskou,
vždy měla jsem Tě ráda,
i když mám teď kamaráda.

Buď rád, že již nejsem sama,
Tvá SMRT byla tak shora dána.
Neboj se, vzpomínky na Tě nezmizí,
prožitky s Tebou mi NIKDO nezcizí.

Tak na hrob Ti kladu kytičku,
Můj Drahý, zůstaneš mi v srdíčku.

Konečně jsem našel tu pravou,
vše ostatní jde teď stranou,
pořád jen spolu být chceme,
tohle jaro si užijeme.