Verše

O lásce pořád sním,
nejhezčí, co vím,
snad přijde jednou den,
kdy splní se můj sen.

Hrozně mě to k němu táhne,
proč jen ruku nenatáhne
a nepřivine si mě k sobě,
potom by mi bylo snově.

Hledám hodného
kluka pohodového,
který mě bude mít rád,
jak moc chtěla bych ho znát...

Nenechá tě jako trosečníka životem plout,
můžeš se na něj naprosto spolehnout,
pomůže ti v každé - sebehorší - situaci,
vždycky s ním najdeš důvod pro legraci.
O kom je tahle básnička?
O vás, vy všechna sluníčka,
která jste svitem života
a neexistuje s vámi samota.
Chvilky s vámi jsou vždy veselé,
za to vám patří velký dík, přátelé.

Srdce mi zvoní,
jak toužím po ní,
snad se to stane
a láska vzplane,
šel bych světa kraj,
abych poznal ten ráj.

Proč brečet pořád musím,
proč vždy tolik zkusím,
když někomu dám srdce,
už dál se mi nechce...

Láska není trápení
a i když se to občas stane,
zas se rychle promění
v krásný cit, co ve vás plane.

Přišel jsem na to,
co je pravé zlato,
že to jsou přátelé,
s nimiž je vám skvěle.

Staň se, co se má stát,
vyhrává ten, kdo má rád,
proto si lásky vždy važ
a pečovat o ni se snaž.

Plamen v srdci mám,
když ji vídávám,
musím se dívat na ni,
je mé splněné přání,
snad jednou se stane,
že láska i v ní vzplane.