Verše

Nenechá tě jako trosečníka životem plout,
můžeš se na něj naprosto spolehnout,
pomůže ti v každé - sebehorší - situaci,
vždycky s ním najdeš důvod pro legraci.
O kom je tahle básnička?
O vás, vy všechna sluníčka,
která jste svitem života
a neexistuje s vámi samota.
Chvilky s vámi jsou vždy veselé,
za to vám patří velký dík, přátelé.

Srdce mi zvoní,
jak toužím po ní,
snad se to stane
a láska vzplane,
šel bych světa kraj,
abych poznal ten ráj.

Proč brečet pořád musím,
proč vždy tolik zkusím,
když někomu dám srdce,
už dál se mi nechce...

Láska není trápení
a i když se to občas stane,
zas se rychle promění
v krásný cit, co ve vás plane.

Přišel jsem na to,
co je pravé zlato,
že to jsou přátelé,
s nimiž je vám skvěle.

Staň se, co se má stát,
vyhrává ten, kdo má rád,
proto si lásky vždy važ
a pečovat o ni se snaž.

Plamen v srdci mám,
když ji vídávám,
musím se dívat na ni,
je mé splněné přání,
snad jednou se stane,
že láska i v ní vzplane.

Láska je tím,
čeho si vážím
nejvíc ze všeho,
nic tak krásného
jako zamilovaný být
nelze pocítit.

Proudem lásky plout,
k někomu se přitisknout,
cítit žár jeho těla,
to bych opravdu moc chtěla.

Myslím na svou vyvolenou
a to zítřejší setkání,
snad mě její rodiče vemou
a nebude to pokání.